Hlavní obsah
Článek

Herečka Alžběta Zalubilová (22) to od dětství neměla lehké. Byla baculatější, brzo jí narostla prsa, působila vyspěle. Kvůli postavě zažívala šikanu, věznění na záchodcích, urážky, strach. Lepší to nebylo ani na konzervatoři, kde onemocněla anorexií.

Odmala chtěla být popelářkou, ale pak se toužila stát herečkou, vymýšlela si různé příběhy, oblékala se do maminčiných šatů, obouvala její boty na podpatcích. Proto šla do dramatického kroužku. Alžběta pochází z Uherského Ostroha na Slovácku, do školy chodila ve Veselí.

„Zpětně se mi nezdá, že bych byla až tak baculatá, ale od osmé třídy jsem vypadala vyspěle. Jenže ve školní družině mě šikanovali kluci, zamykali na záchodě, pořvávali na mě, že jsem hnusná, tlustá,“ řekla Super.cz o tom, co jako dítě prožívala.

Drsně vyhrožovali, že dostane nakládačku, bála se, že si na ni cestou ze školy počíhají. Nechtěla o tom s nikým mluvit, aby se situace nezhoršila. Na druhém stupni se vše ještě vyostřilo. Pak pomohla přednáška o šikaně, kde byly děti vyzvány, ať anonymně napíšou, jestli mají problém. Svěřila se papíru a učitelka věděla, co se děje. Od té doby měla pokoj.

Těšila se na Konzervatoř Brno, obor herectví, které vloni dostudovala. Tam Bety, jak Alžbětě říkají, zasadila ránu hned první den profesorka: herečka nesmí být tlustá! Prý si to může dovolit, až když je v důchodu. I kvůli tomu onemocněla ve 2. a 3. ročníku anorexií.

„Přestala jsem jíst, za den snědla jen třeba jablko a rýžové krekry, počítala kalorie, hodně cvičila, pila spoustu vody, abych zahnala hlad,“ vyprávěla nám. Za půl roku se dostala z 90 kil na 51! Žila na internátu v Brně, a když přijela domů, rodiče byli pyšní, že se snaží zhubnout.

Zachránil ji její přítel, od letošního července manžel, kterého jako dítě poznala na ZUŠ, kam oba chodili. „Začala jsem omdlévat, vypadávaly mi vlasy. Přítel mně řekl, ať si vyberu, buď zůstanu s ním, nebo budu hubená,“ řekla Super.cz. Podobnou šikanu, i když ne tak hroznou, aktuálně řeší její Lili coby studentka gymnázia v dalším díle seriálu Pan profesor.

„To, jak děti dokážou být zlé, člověka provází asi po celý život. Jak si ze mě dělali legraci při tělocviku, před hodinou mě nepouštěli do lavice, při obědě mi nadávali do poloviční bulimičky. Prý žeru, ale nebliju. Tehdy se o šikaně tak nemluvilo,“ svěřila se na závěr.

Další články

Načítám