Článek
Na filmovém plátně se Bronislav Poloczek (7. 8. 1939 – 16. 3. 2012) prosadil převážně jako veseloherní typ v nejrůznějších úlohách bodrých, žoviálních chlápků a všelijakých „strejců“ ze sousedství.
Mimořádnou popularitu mu přinesla postava kapitána Ořecha ze slavného filmu Černí baroni (1992), v TV seriálu Hospoda (1996) bodoval jako štamgast Tomáš Babula; objevil se i v mnoha dalších filmech a seriálech, mj. Já nejsem já (1985), Discopříběh 2 (1991), Der Lebensborn-Pramen života (2000), Létající Čestmír (1983), Arabela se vrací (1993) či Ulice (2005). Poslední filmovou roli ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka (†88) Saxána a Lexikon kouzel (2011).
Bodrý chlapík se zemitou komikou
Se svou kulaťoučkou postavou a jedinečným hlasovým projevem byl Poloczek velmi dobře zapamatovatelný typ. Ačkoliv ve svém divadelním repertoáru měl výjimečné postavy – Molièrova Tartuffa, Shakespearova Falstaffa, Doolittla v Shawově Pygmalionu, diváci si pamatují především jeho filmové a seriálové role, v nichž se naplno projevovala jeho zemitá komika.
Nevhodný kádrový profil
Jak už jeho jméno napovídá, měl polské kořeny. Narodil se v obci Horní Suchá, která tehdy spadala do polského záboru československého území. Odmaturoval na polském gymnáziu v Orlové a poté se chtěl přihlásit na přírodní vědy.
Jenže jeho otec bojoval za druhé světové války v britské armádě, což bylo pozdějšímu režimu proti srsti. Na vysněný obor tak mohl Poloczek zapomenout, a proto si zvolil herectví, které ho rovněž lákalo.
Skončil ve zlaté kapličce
Přijímací zkoušky na brněnskou JAMU skládal ještě v rodném polském jazyce, nicméně češtinu si dokonale osvojil za pouhé dva roky. Po absolutoriu v roce 1961 byl krátce v angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odkud po pěti letech přešel do pardubického Východočeského divadla. V roce 1975 se stal členem Naivního divadla v Liberci (pozdějšího Studia Ypsilon v Praze) a v roce 1988 završil svou kariéru ve zlaté kapličce.
V seriálu raději zemřel
V roce 2010 ji na vlastní žádost opustil. Zlobilo ho zdraví, což ale souviselo především se smrtí jeho milované manželky, s jejímž odchodem se Poloczek nedokázal vyrovnat. Kvůli vleklým zdravotním obtížím omezoval svoje herecké vytížení, ze seriálu Ulice se dokonce nechal dobrovolně „odstranit“.
„Musel jsem to udělat, protože jsem se připravoval na novou divadelní roli. A když jsem zjistil, že televizní seriál Ulice je nekonečný, požádal jsem scenáristy, ať mě raději nechají umřít,“ řekl v jednom rozhovoru. Připomeňme, že v něm hrál prvního manžela drbny Nyklové, jehož postava dostala těžký infarkt. Poloczek tak nedokončil ani celou první sezónu.
Konec plný utrpení a bolesti
Herce trápily od roku 2006 problémy s chůzí, v roce 2008 ho navíc postihla mrtvice. Na divadelní prkna se pak sice ještě nárazově vracel, ale postupně ztrácel chuť do života a říkával, že končí a čeká už jen na smrt. „Byl to strašně hodný člověk… znali jsme se dobře. V Hospodě jsme seděli spolu okolo jednoho stolu. Měl své trápení, ale nechával si ho pro sebe. Neměl lehký život," konstatoval po Poloczkově smrti režisér Jiří Menzel (†82).
