Článek
Majonéza k snídani je už pátou knihou jedné z nejúspěšnějších mladých českých spisovatelek Markéty Lukáškové. Na jejím křtu jsme si povídali nejen o psaní. "Už to jde lépe než u té první. Když mě napadne námět, tak prostě sednu a píšu. Ale jsem čím dál tím větší perfekcionistka," připustila.
"Poslední knihu jsem psala během lockdownu a dala jsem si závazek, že každý den napíšu aspoň jednu normostranu. A nemyslím, že kvůli tomu, že jsem psala za covidové pandemie, je knížka depka, nebo naopak hodně veselá. Je to něco napůl, asi jako život. Nemám ráda smutné konce, takže to dopadne pozitivně," slibuje autorka bestselleru Losos v kaluži.
Ta za svoji čtvrtou knihu InTyMně dokonce získala humoristickou cenu. "Přitom je o mém životě, takže to vypadá, že můj život je vtip. Šlo o humoristickou cenu Miloslava Švandrlíka a hrozně se mi líbilo, že v porotě jsou pánové, kterým je v průměru tak sedmdesát. Definovali to jako výpověď mileniála o eskapádách v životě. Ale měla jsem z toho radost," svěřila Markéta, jejíž druhou profesí byla fitness trenérka, ale kvůli pandemii ji musela vzdát.
"Ze dne na den to skončilo, ale měla jsem co dělat. Psala jsem tu knížku a s přítelem rekonstruujeme dům na vesnici, který jsme koupili po první vlně. Byli jsme rádi, že se máme kam schovat během toho všeho, co se dělo. Taky už je čas přemýšlet o tom, že nechci vychovávat děti ve městě. Sama jsem z malého města a vyrůstala jsem i na chalupě," vysvětlila.
Že začne díky přestěhování jako Betty MacDonald psát další Vejce a já, se prý být nemusíme. "Změna témat by mě lákala, ale nemám si nač stěžovat. Kdyžtak slepice má soused a McDonalda máme hned u nájezdu na dálnici," smála se.
