Článek
Další dobrá zpráva pro všechny milovníky pamětnických filmů. V televizi se v neděli vysílá veselohra Jarčin profesor o sympatickém středoškolském kantorovi a jeho zamilované studentce. V hlavních rolích příběhu ze studentského prostředí, okořeněného prázdninovým milostným románkem, uvidíte Hanu Vítovou (†73) a Gustava Nezvala (†90), kterým zdatně sekunduje klasické duo komiků Ladislav Pešek (†79) s Jindřichem Plachtou (†52).
Ve filmu uvidíte i další velké hvězdy našeho prvorepublikového filmu, jejichž popularita přetrvala až do dnešních dnů, například Theodora Pištěka (†65), Zdeňku Baldovou (†73), Emana Fialu (†71) či Václava Trégla (†76).
„Brigádník“ a slečinka
Můžete se těšit na klasickou předválečnou pohodovku, jejímž hlavním hrdinou je idol všech paní a dívek, doktor Karel Stržický (Gustav Nezval), který právě ukončil vysokoškolská studia a marně čeká na učitelské místo.
A tak se spolu s kolegy ze studií Petrem Laškem (Jindřich Plachta) a Bořkem Navrátilem (Ladislav Pešek) vydají na letní brigádu na statek dobromyslného sedláka Drahana (Theodor Pištěk). Ten si Karla velmi oblíbí díky jeho schopnostem – ovšem „námezdní síle“ věnuje velkou pozornost i Drahanova půvabná dcera Jarča (Hana Vítová), která shodou okolností propadá z němčiny…
Vyřízeno k dennímu pořádku
Film natočil v roce 1937 Čeněk Šlégl (†70) ve spolupráci s Jiřím Slavíčkem (†56). Prvně jmenovaného má většina z nás zafixovaného v paměti jako lehce degenerovaného hraběte Kocharowského z komedie Když Burian prášil (1940) i s jeho neodmyslitelnou hláškou: „Tedy dobře. Ano. Vyřízeno k dennímu pořádku.“ Šlégl ale často usedal i za režijní pultík a do svých filmů rád obsazoval osvědčenou komediální dvojku Plachta/Pešek. Ti si bok po boku zahráli také v jeho dalších veselohrách Armádní dvojčata (1937) a Děti na zakázku (1938).
Obětoval svou čest pro rodinu
Šlégl byl vynikající umělec a komik, kterého proslavila především spolupráce s Vlastou Burianem (†70). Za války se ale pro záchranu blízkých rozhodl dát v sázku svou hereckou i občanskou čest a vědomě spolupracoval s nacisty, což ho později stálo kariéru. Jeho dcera se totiž sblížila s židovským mladíkem, kterému v roce 1943 porodila dceru. Tím se stal Šlégl velmi jednoduše vydíratelným – gestapáci mu opakovaně vyhrožovali, že pokud nebude hrát v kolaborantských skečích, rodina jeho dcery nemá šanci přežít.
Peklo ho čekalo i po válce. Odseděl si trest v uranových dolech, poté pracoval v uhelných skladech a ke stáru si přivydělával prodejem obrázků malovaných na skle, které nabízel po hospodách.
Milovník nechtěl být milovníkem
V Jarčině profesorovi si svůj filmový debut odbyl Gustav Nezval, který byl díky své přitažlivé tváři s uhrančivýma očima, sportovní postavě a kavalírskému vystupování ideálním představitelem milovníků. Objevil se v řadě romantických příběhů a melodramat a divačky ho zbožňovaly. Na jeho filmy se stály fronty, při autogramiádách vznikaly tlačenice, hercova dopisní schránka přetékala milostnými psaníčky a básničkami.
Postavy lamačů ženských srdcí se ale Nezvalovi začaly brzy zajídat. Není divu. Nechtěl už slýchat, že je největším krasavcem českého filmu a přál si přehrát se do charakterních rolí. Po únoru 1948 se vše vyřešilo samo. Budovalo se, a tak o milovníky už nebyl zájem.
A když se pak Nezval začal angažovat za propuštění Jiřiny Štěpničkové (†73) z vězení, kam byla poslána na základě zinscenovaného útěku přes hranice, bylo jasné, že mu už nikdo velkou roli ve filmu nenabídne. Coby nežádoucí osoba mohl být Nezval nakonec rád, že smí vůbec zůstat členem souboru vinohradského divadla. Později dostával příležitosti na televizní obrazovce a ve volném čase se věnoval svým koníčkům, k nimž patřilo vaření, zahrádkaření a šachy.
