Článek
Těsně poté, co se mohl vrátit na prkna, která znamenají svět, jsme měli příležitost popovídat si s hercem Pavlem Zedníčkem (75). "Hlavně, že jsem to všechno přežil. Musel jsem, museli jsme všichni. Ale moc jsem se těšil na den, kdy se vrátím do divadla," svěřil.
Zajímalo nás, jak se herec udržoval v kondici, ať už fyzické, tak i psychické, protože divadlo je náročné na fyzičku i na paměť. "Myslím, že jsem neztloustnul. Jedl jsem tak nějak normálně, snídaně, oběd, večeře a nic mezi tím. Bohužel jsem nemohl chodit hrát tenis, protože hřiště byla zavřená. Když mě začala bolet záda, tak jsem si je procvičil. Aspoň něco," krčil rameny.
Na takovou spoustu volného času nebyl nikdy zvyklý. "Bylo to hrozné, takže dny prostě utíkaly jeden za druhým. Když bylo škaredě, nebylo ani kam chodit, leda tak ven se psem," zavzpomínal Zedníček.
Ten během lockdownu neměl ani žádné natáčení. "Po rozvolnění jsme jen s Bolkem Polívkou (75) natočili Manéž, a to je úplně všechno. Vlastně jsem si osahal, jak vypadá opravdový život důchodce. A netěším se na to, i když už důchodce jsem. Radši polezu po čtyřech na jevišti, než abych seděl doma a jen čekal, kdy to přijde," svěřil na letní scéně divadla Kalich, kde hraje v několika představeních.
