Článek
V prvorepublikových a protektorátních filmech ztělesňovala především neposedné žabky a nezbedné dcerušky a brzy se vypracovala k našim nejobsazovanějším herečkám. Většina současníků si ale Věru Ferbasovou (†62) (21. 9. 1913 - 4. 8. 1976) vybaví až z pozdější doby, především jako lehce otravnou tetičku Františka Koudelky (Luděk Sobota, 78) z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), což byla mimochodem i její poslední role v celovečerním filmu.
Co to zkusit na jevišti?
Věra Ferbasová, od jejíhož úmrtí uplyne právě 45 let, ale o kumšt původně zájem neměla. To, že se prosadila v divadle a později i na stříbrném plátně, bylo dílem velké náhody. Vystudovala obchodní akademii a po maturitě se ucházela o místo sekretářky v Divadle Vlasty Buriana.
Král komiků (†70) si nejdřív ověřil její těsnopisné dovednosti a pak jí nabídl, zda by to nechtěla zkusit i na jevišti. Odvážná Ferbasová, která předtím nehrála ani u ochotníků, souhlasila. Záhy zaskočila za nemocnou Anny Ondrákovou (†84) ve hře Pronajme se balkon a měla překvapivý úspěch.
Ve škatulce věčného diblíka
Zrodil se typ potřeštěné komičky, který časem uplatnila i na stříbrném plátně. Filmaři toho využili a možná až zneužili. Ferbasová natáčela s velkými hereckými hvězdami své doby, namátkou s Oldřichem Novým (†83), Hugo Haasem (†67), Járou Kohoutem (†89) i se svým principálem Vlastou Burianem.
Z nejznámějších titulů, ve kterých se objevila, připomeňme komedie Uličnice, Tři muži ve sněhu (oba 1936), Falešná kočička, Mravnost nade vše (oba 1937), Slečna matinka, Andula vyhrála (oba 1938), Venoušek a Stázička (1939), Provdám svou ženu (1941) aj.
Hvězdou bez skandálů
Půvabná slečna se rty do srdíčka vyhrála sice během středoškolských studií soutěž o královnu krásy a pyšnila se titulem Miss Plzeň, ale svůj sex-appeal nedávala najevo tak okatě jako její kolegyně Adina Mandlová (†81) či Lída Baarová (†86). Zároveň měla daleko do typu „femme fatale“, jakou byla Hana Vítová (†73).
Ferbasová působila sice koketně, ale roztomile a zároveň i cudně. Sama sebe dokázala brát s humorem a dělala si i legraci ze svého malého vzrůstu. Její život neprovázely žádné skandály ani milostné aféry. V červenci roku 1941 se provdala za architekta Josefa Pálku a strávila s ním zbytek života.
Poslední film, ve kterém si za protektorátu zahrála, bylo Zlaté dno v roce 1942. Poté se práce před kamerou dobrovolně vzdala, protože nechtěla točit s německými režiséry. A ačkoli neměla žádný škraloup, poválečná znárodněná kinematografie se k ní zachovala macešsky. Navíc ve vykonstruovaném procesu přišla s manželem o majetek a on kromě toho skončil na čtyři roky ve vězení. Rehabilitace se dočkali až o mnoho let později.
Ferbasová dostala první filmovou příležitost až po 15leté přestávce v komedii Poslušně hlásím (1957). Objevila se také v roli trestankyně v Menzelových (†82) trezorových Skřiváncích na niti (1969). Naštěstí tu byla televize, která jí nabídla víc příležitostí než film.
