Článek
Šarmantní a elegantní dáma, to byla herečka a operetní hvězda Nelly Gaierová (3. 10. 1908 – 30. 10. 1995), jejíž nejslavnější rolí byla zřejmě Dolly v legendárním představení Hello, Dolly!, které v 60. letech uvádělo pražské Hudební divadlo v Karlíně.
Umělkyně, jejíž rodné jméno znělo Cornélia Gaierová, se narodila v Hradci Králové do rodiny rakouského důstojníka a klavíristky. Od dětství projevovala hudební nadání stejně jako oba její sourozenci. Původně chtěla být sice tanečnicí a baletkou, nakonec ale na Pražské konzervatoři vystudovala zpěv. Po absolutoriu vystupovala na různých operních i operetních jevištích, nejprve v Ostravě, poté v Plzni a od roku 1935 až do konce svého života působila v Praze.
V hlavním městě účinkovala na několika scénách, mj. ve Velké pražské operetě, v holešovické Uranii či v Divadle Voskovce a Wericha. Čtyřiatřicet let pak byla věrná Hudebnímu divadlu v Karlíně. K jejím nejslavnějším rolím zde kromě Dolly patřily i paní Pearsová v muzikálu My Fair Lady nebo slečna v muzikálu Kabaret.
Dolly měla hrát Mandlová
Zajímavé je, že nabídku na hlavní postavu Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly! dostala původně velká hvězda prvorepublikového filmu Adina Mandlová (†81), která se kvůli ní vrátila v roce 1966 z emigrace. Dokonce už začala zkoušet. Jenže při zkouškách se podle řady pamětníků rychle odhalila její divadelní nezkušenost.
Mandlová byla také trnem v oku některým kolegům či kolegyním, a tak z jejího obsazení nakonec sešlo. Roli získala právě Gaierová, která se tak ocitla ve složité pozici. S náročným úkolem se ale vypořádala s elegancí a umem profesionálky.
Ve filmu debutovala hlavní rolí
Ačkoliv Gaierová byla hlavně operetní zpěvačkou s hlasovým rozsahem od altu až po mezzosoprán, většina z nás si ji pamatuje spíš jako herečku. Na stříbrném plátně se objevila poprvé už v roce 1935 v komedii Klub tří o netradiční sázce a delikátní milostné zápletce. Režisér Oldřich Kmínek (†55) jí svěřil rovnou hlavní roli zpěvačky Darii Rovinské a nechal pro její postavu napsat píseň Zvedněte číši, ať víno pění.
Kdy ji urazil Miloš Kopecký
Od té doby si zahrála v celé řadě filmů. Velkou hereckou příležitost jí nabídl například režisér Jiří Hanibal (92) ve svém snímku Hvězda (1969) nebo Jaroslav Balík (†72) v psychologickém dramatu Konečná stanice (1981). Nezapomenutelná byla ovšem i v menší roli noblesní tety Dity, kterou urazí Dóďa Bergner (Miloš Kopecký, †73) v komedii Já už budu hodný, dědečku! (1978). Protože Gaierová byla proslulá i svou perfektní dikcí, uplatnila se také v dabingu a v rozhlase.
Pro krásu se musí trpět...
„Byla to dáma. Naučila mě, jak vnímat divadelní prostor, jak přijít i odejít z jeviště, jak zacházet s vtipem, pauzou, dechem, chůzí, kostýmem...,“ vzpomínala na ni zesnulá partnerka Josefa Somra (87) Zuzana Šavrdová (†65).
Gaierová byla opravdu dáma s velkým D, potrpěla si na módu, eleganci, dokonalý účes i perfektní vystupování. V pozdějším věku si dokonce barvila zuby bílým lakem na nehty, aby mohla na jevišti předvádět zářivý chrup – přesně ve stylu „pro krásu se musí trpět“. Ještě že tuto riskantní proceduru přežila bez následků na zdraví.
Nelly Gaierová byla také celoživotní optimistka, která razila heslo: „Optimismus se musí člověk naučit vyhledávat, protože smutku je dost, a veselí je přece elixírem života.“
