Článek
Pohledná tvář, štíhlá, téměř dvoumetrová postava a k tomu i zajímavý hlas – není divu, že zpěvák a herec Jiří Štědroň (*23. 5. 1942) měl svého času početnou fanynkovskou základnu. Zejména poté, co se objevil v pohádkovém muzikálu o Popelce (1969) v roli prince Mojmíra. Za partnerku měl drobounkou Evu Hruškovou (69) a pamětníci této televizní klasiky jistě zamáčknou slzu při vzpomínce, jak jim to na obrazovce slušelo, a jak hezky jim ladily hlasy.
Oba představitelé se přes noc stali slavnými a jejich milostné duety okouzlily několik generací, ovšem ani jeden z nich už svou nejznámější roli nepřekonal. A protože větší herecké příležitosti nepřicházely, Štědroň se pak naplno věnoval kariéře sólového zpěváka.
V 70. a 80. letech nechyběl téměř v žádném estrádním pořadu. Vystupoval s předními orchestry, mj. Karla Vlacha (†74), Josefa Vobruby (†49) či Gustava Broma (†74), jeho písničky zněly z éteru, nahrával desky a řada jeho hitů jako Belinda, Butterfly, Paloma Blanka, Sedmikráska, Guantanamera nebo Barbara je známá dodnes.
Rodiče ho hnali
V dětských letech přitom o pěvecké kariéře neuvažoval. Ovšem s nápadem jít na vojenskou školu doma pohořel. „Jako dítě jsem nechtěl být zpěvákem. Když mi bylo deset, tak jsem překvapil rodinu. Chtěl jsem jít na vojenskou školu v Moravské Třebové,“ prozradil na sebe v Českém rozhlase. Rodiče se s ním ale nemazali a řekli NE.
„Ani nerozmlouvali, prostě rovnou zakázali pod pohrůžkou, jestli o tom budu ještě dál mluvit, že se mi stane něco hrozného.“ Nakonec se rozhodl pro herectví a po gymnáziu se přihlásil na brněnskou JAMU, kterou absolvoval v roce 1962 rolí Malvolia ve Večeru tříkrálovém.
Po škole působil v divadle Večerní Brno i na dalších scénách, ale od herectví je k muzice, resp. zpěvu jen krůček. A ten pak na dlouhá léta zvítězil. Štědroň měl solidní hudební rozsah, s kytarou mu to slušelo, psali pro něj přední textaři a jeho písničky se líbily a dobře se prodávaly.
Nálepka, která ho trápí
Jenže i Štědroň přiznává svého kostlivce ve skříni, a tím jsou roky 1972 až 1975, kdy vstoupil do souboru Plameny. Jeho kariéra pokračovala, ale za každou písní, která zazněla v rozhlase, se ozývalo „Jiří Štědroň a Plameny, hudební skupina Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže“. Zatímco diváci a posluchači na tuhle promlčenou kapitolu jeho života většinou zapomněli, on sám k sobě tak milosrdný není. Dodnes tvrdí, že tyhle tři roky s nálepkou „socialistického zpěváka“ poznamenaly další desítky let jeho života.
Desetiletá odmlka
Po roce 1990, kdy se otevřely hranice a o domácí hudebníky přestal být zájem, se Štědroň pustil do podnikání. Po deseti letech si ale někdejší hvězda hudebních pódií uvědomila, že podnikání není to pravé ořechové, a jediné, co opravdu chce, je opět stát na jevišti. Takže když v roce 2000 přišla nabídka zahrát si v muzikálu v Hudebním divadle v Karlíně, Jiří Štědroň neváhal ani vteřinu. A dnes se s ním můžeme setkávat i v legendárním Divadle Semafor.
Stále je to fešák
Představitel pohádkového prince Mojmíra vypadá pořád skvěle a věk by mu rozhodně nikdo nehádal. Ve volném čase rád sportuje, čte a také píše – je autorem několika úspěšných knih. Je podruhé ženatý a s manželkou Miladou žije už přes 40 let v pražských Strašnicích.
