Článek
Na naší kulturní scéně se objevilo několik skvělých autorských dvojic, jejichž humor bavil a baví diváky napříč generacemi. A je to humor inteligentní, který není založen na vulgaritách či řachandách za každou cenu, ale na brilantní práci s jazykem, vtipných textech a písních i dokonale vystavěných slovních hříčkách. Stačí připomenout pány Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra, Šimka a Grossmanna, Smoljaka a Svěráka, Šípa a Uhlíře nebo Lasicu a Satinského.
Mistři písní, skečů i aforismů
K legendárním dvojicím patřili také Jan Vodňanský (19. 6. 1941 – 10. 3. 2021) a Petr Skoumal (7. 3. 1938 – 28. 9. 2014). I když už ani jeden z nich není mezi námi, naštěstí po nich zůstala řada skvělých písní a textů okořeněných osobitým humorem. Mnohé hudební kousky z jejich tvůrčí dílny už dávno zlidověly, a tak si určitě každý aspoň někdy zanotoval Když jde malý bobr spát nebo Máme doma gorilu.
Jsou tu i další nezapomenutelné písně jako Maršálové, Vědecký kongres, Neteře, Aristokrat, Mauglí, Ukolébavka pro hysterku, Horké letní odpoledne aj. Pamětníci, kteří na jejich humoru vyrostli, dodnes citují také jejich slovní hříčky: Co tě nepálí, to nehas: v Praze, v Brně, v Las i Vegas; Mám-li hlavu velikosti tykve, nač mi na ní mají měřit IQ; Představil jsem tetce šíleného vědce, provedl jí trepanaci na té její lebce.
Pánové Vodňanský a Skoumal, kteří stavěli na hraně recese a účelového nonsensu, začali spolupracovat v roce 1963. Nejdřív hostovali v Redutě s představením Secese – Recese aneb Dvakrát dva. Pak přešli do Činoherního klubu, kde měl v květnu 1969 premiéru jejich nejslavnější program S úsměvem idiota.
Později přibyly ještě tituly S úsměvem Donkichota a Hurá na Bastilu. Skoumal skládal hudbu a hrál na klavír, Vodňanský psal texty k písním a průvodní slovo doplňoval svým naivistickým i intelektuálním humorem. Vedle písniček dělali i skvělé parodie, ať už na sportovní reportáže (Priamy prenos zo šachového finále) nebo na přednášky (filozoficky fundovaná analýza Babičky Boženy Němcové nebo Disneyova filmu Sněhurka a sedm trpaslíků).
Diváci je milovali, cenzorům pili krev
Lidé v jejich humoru hledali jinotaje a hledali je v něm i cenzoři. Vadila jim například píseň Vědecký kongres. Sice se v ní zpívá o vědcích, které „nezmámí žena krásná, vždyť je to jenom protoplazma“, jenže její začátek: „Zase zasedá vědecký kongres, začal před rokem a trvá dodnes…“ soudruzi vnímali jako narážku na blížící se sjezd KSČ.
Nešla jim pod nos ani píseň Maršálové, protože znevažovala příchod „spřátelených vojsk“ na naše území. Hry V + S postihl brzy zákaz, a v roce 1974 museli v rámci čistek z Činoherního klubu odejít. Nesměli pochopitelně účinkovat ani v televizi nebo v rozhlase.
Mohli vystupovat jen občas na některých malých scénách nebo vysokoškolských kolejích. Věnovali se také tvorbě pro děti. Nad jejich tandemem se začalo smrákat ještě víc poté, co Vodňanský podepsal Chartu 77. V roce 1981 se jejich umělecké dráhy rozešly – naštěstí v dobrém.
Dvojice se na pódiu znovu sešla až koncem 80. let a příležitostně se na ně vracela i později. Svůj nejznámější pořad S úsměvem idiota uvedla například v roce 2001 u příležitosti Vodňanského šedesátin nebo o sedm let později při Skoumalových sedmdesátinách. Na populární představení z roku 1969 se přišli podívat i mnozí pamětníci, kteří na ně přivedli své děti a vnuky.
Hru se slovy měl ve vínku
Jan Vodňanský, který vystudoval ČVUT a FFUK, měl vzácný dar – svůj osobitý intelektuální humor uměl skvěle transformovat do jazykových hříček. Stačí připomenout názvy jeho knih Čerstvá zvěrstva nebo Sviňte to svinstvo! „Hra se slovy – tak tomu jsem byl tak nějak geneticky vystaven. Od dětství, ještě než jsem uměl psát nebo číst…,“ řekl Vodňanský, který po revoluci vedl mimo jiné seminář literární tvorby na Fakultě humanitních studií UK a působil také na univerzitě v Iowě. Hrál v pražských divadlech a vystupoval i pro krajany v zahraničí.
Večerníčky i Kolej Yesterday
Skladatel, textař a klávesista Petr Skoumal byl absolventem brněnské JAMU. Složil hudbu k mnoha filmům (např. Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Jára Cimrman ležící spící, Rozpuštěný a vypuštěný), k večerníčkům (Včelí medvídci, Maxipes Fík) a k řadě divadelních a TV projektů. Psal rovněž hudbu různým muzikantům; několik let působil i jako člen kapely Etc... Vladimíra Mišíka. Dlouhodobě spolupracoval také s Michalem Prokopem, pro kterého složil slavnou Kolej Yesterday.
