Článek
To, čím si v minulosti prošel televizní a rozhlasový zahraniční zpravodaj a redaktor Vít Pohanka, by asi nechtěl zažít nikdo. V dubnu 2004 zastupoval Radiožurnál, když ho s kolegy z České televize, reportérem Michalem Kubalem a kameramanem Petrem Klímou, unesli v Iráku na cestě z Bagdádu do Jordánska iráčtí ozbrojenci. Odtud všichni novináři chtěli odletět do Česka, protože se v hlavním městě prudce zhoršila situace a Irák se stal mimořádně nebezpečnou zemí. Taxikář, který reportéry vezl, však po 5 km odbočil a vjel přímo do rukou tamních ozbrojenců. Ti novináře zajali a odvezli neznámo kam.
O krušných chvílích, kdy o trojici reportérů několik dnů nikdo nevěděl, nyní novinář promluvil v pořadu 13. komnata. „V prvních chvílích jsem strach neměl. Ten strach se dostavil až později,“ svěřil Vít Pohanka. „Tím, že jsme byli tři, tak vždy když někdo propadl depresi, ti zbylí dva v ní nebyli a dokázali jsme se vzájemně podržet. Ty pocity byly v takové sinusoidě. Člověk měl v jednu chvíli naději, že vše dopadne dobře, a potom měl tendenci spadnout do deprese a myslet si, že je to konec a že tak skončíme,“ svěřil novinář.
Zjistilo se, že únos má na svědomí jedna ze skupin protestujících proti přítomnosti koaličních vojsk v Iráku, která si Čechy spletla s polskými novináři. Po 11. září 2001 se na základě prohlášení Usámy bin Ládina stala z novinářů velmi vyhledávaná kořist. Až po šesti dnech byli čeští novináři propuštěni. Popsali, jak je ozbrojenci vyhnali z auta, rozebrali si jejich věci, svázali jim ruce za zády a dali jim šátky na oči. Pak je vyslýchali.
Nejkrušnější chvilky prožívali, když jim slibovali, že je propustí, ale místo toho cestovali krajinou, ztráceli orientaci a netušili, co s nimi bude. „Přišel za námi člověk, kterému jsme říkali zásobovač a říkal nám, že se večer umyjeme, že se očistíme a Petr Klíma si tenkrát myslel, že je konečná. A propadl do deprese, že ten večer zemřeme. Nakonec to dopadlo tak, že večer přijel zásobovač, přivezl kanystr s vodou a my jsme se umyli,“ prozradil Vít Pohanka.
„Říkali jsme si, že jestli se to má stát, tak jsme doufali, že to bude rychlé, že nás zastřelí a nebudou nám někde řezat hlavu před kamerou. Oni si nás i natáčeli a museli jsme udělat prohlášení na videokameru,“ svěřil novinář a dodal: „Ty pocity beznaděje byly tak hluboké. Byly to pocity marnosti, znechucení, temnota. Byla to beznaděj toho, že to skončí banálně, někde v poušti v Iráku.“ Co dalšího o svém šestidenním únosu řekl, uvidíte v premiérovém dílu 13. komnaty na České televizi.
