Článek
Představovat legendu českého filmu, divadla a televize, od jejíhož narození uplynulo 27. prosince sto let, je tak trochu nošením dříví do lesa. Herecké mistrovství Jiřího Sováka stačí připomenout filmy a seriály jako Uspořená libra (1963), Kdo chce zabít Jessii? (1966), Bohouš (1968), Světáci (1969), Byli jednou dva písaři (1972), Chalupáři (1975) nebo Marečku, podejte mi pero! (1976).
Ačkoli se proslavil jako Jiří Sovák, narodil se jako Jiří Schmitzer - v devatenácti letech si na protest proti německé okupaci změnil občanské příjmení. Už odmalička byl prý velký neposeda a neustále vymýšlel samé lotroviny. Jeho otec doufal, že se zklidní aspoň na hotelové škole a poté převezme rodinnou restauraci. Marně. Syn na škole dlouho nevydržel a záhy si přivydělával jako úředník ve spořitelně a taky u ochotníků.
Silvestrovská stálice
Díky mimořádnému talentu se nakonec prosadil i na profesionálních scénách, a ačkoli prošel několika angažmá (hrál mj. v Déčku E. F. Buriana, Divadle na Vinohradech i v Národním divadle), my ho máme většinou spojeného s televizí a s filmem. Letos na Silvestra se můžeme v České televizi těšit na dvě jeho nesmrtelné postavy. Uvidíme ho v roli Antonína architekta Skopce v komedii Světáci a dále v Bohoušovi, kde hrál správce horské chaty, jehož věrným parťákem je bernardýn s mimořádným apetitem.
Bez Bohouše, který byl natočen speciálně pro silvestr 1968, si konec roku neumíme už ani představit. Připomínat jeho děj asi netřeba, takže jen stručně. Jde v něm o sázku, zda víc jídla zkonzumuje host (Vladimír Menšík, †58) nebo nenažraný bernardýn. Sázku nakonec vyhraje host, který psovi, jenž je na rozdíl od něj pořád při chuti, nabídne krajíc chleba. Jenže Bohouš ho nežere…
Jiří Sovák po letech vzpomínal, jak těžké bylo natočit právě tuto scénu. Aby filmaři před natáčením psa zasytili, dali mu sníst celou šišku chleba: „On třikrát tlesknul tlamou a bylo po šišce,“ zavzpomínal herec. Pes byl totiž opravdu velký žrout a ve skutečnosti měl chléb rád. Proto bylo třeba mu ho znechutit. Lidé na place nakonec krajíce pokapali malými benzinovými bombičkami do zapalovače a bernardýna rázem přešla chuť. „…na to jsme Bohouše zlomili, jinak jsme to snad točili ještě dneska,“ dodal Sovák.
„Ježíši, to bude blbost…“
Děj pětadvacetiminutové TV komedie stojí a padá s výkony obou protagonistů včetně bernardýna, který se ve skutečnosti jmenoval Baldur. Sovák a Menšík ale nebyli zpočátku příliš spokojeni se scénářem. „Ježíši, to bude blbost,“ říkali si prý u jeho čtení. Nakonec sedli k lahvi vína a přepsali ho. Základ zachovali, ale své repliky vyškrtali a napsali k nim velkými písmeny „improvizace“. Režiséra Petra Schulhoffa (†63) pak postavili před hotovou věc.
Klasika za hubičku
Přestože Schulhoff byl puntičkář a improvizaci rád neměl, tentokrát souhlasil. „…my jsme mu to podali tak, že tohle není film, ale sranda na silvestra, že by tam trochu té volnosti mělo být,“ prozradil později Sovák. Spontánně vznikla třeba i scéna, kdy Sovák nejdřív poplácá po hlavě psa Bohouše a pak udělá totéž Menšíkovi.
Silvestrovská televizní klasika, která baví již několik generací diváků, vznikla navíc doslova za hubičku. Veškeré náklady, včetně honorářů, totiž nepřesáhly částku 10 tisíc korun.
