Článek
Vánoce jsou tradičně spjaté s pohádkou Tři oříšky pro Popelku. A ještě 47 let od jejího prvního uvedení si Pavel Trávníček (73) natáčení pamatuje, jako by to bylo včera. Super.cz prozradil, jak probíhalo, a svěřil nám i jedno tajemství.
"Někdy se nad tím pozastavím a říkám si, zda je to vůbec možné. Ale některé nezapomenutelné věci mi hlavě zůstávají. Člověk si ty začátky pamatuje úplně nejvíc. A to určitě bylo to, jak jsem byl obklopený těmi známými českými herci, před kterými jsem měl trému. Pan režisér Václav Vorlíček mi říkal, ať se dobře dívám na Vladimíra Menšíka nebo Helenu Růžičkovou, jak se točí film," vzpomínal.
"Točili jsme na kameru, která byla opravdu obří obluda proti těm dnešním. Točili jsme záběr, kdy jsem se měl kolem té kamery točit, jako že se dívám na Popelku, ale musel jsem být přesně v polokruhu, aby to bylo správně zaostřené. A aby to bylo přesně, přivázali mi k pasu lano. Takže já byl na laně, jako když se učí kůň," prozradil.
"Takže některé situace byly opravdu komické, ale v podstatě to byla úžasná zkušenost a úžasná setkání s lidmi. Celá ta atmosféra byla taková dobrá. Když dnes řeknu svému staršímu synovi, že to bylo v roce 1973, má pocit, že tehdy byly doby Jana Žižky z Trocnova, protože je to tak dávno, že už to snad ani není pravda," smál se.
Nicméně i pro něj je pohádka stále aktuální a časem neztratila své kouzlo. "Pro mě jsou to nostalgické vzpomínky, ale její největší zásluha je to, že tak dlouho vydržela. A nejen u nás, ale po celé Evropě. Stále ji zbožňují i v německy mluvících zemích, a ani po letech nikomu nepřipadá naivní a hloupá. Je to, jak by se dneska řeklo, akční. Podle mě musí být pohádka velmi jednoduchá. Žádné schválnosti, kdy šicí stroj potká lokomotivu. A jeden můj kolega říkal, že když se nad tím zamyslí, tak já pořád jenom jezdím na koni a hledám botu, a to je všechno," uzavřel.
