Článek
Moderátorka Iveta Toušlová oslavila čtvrtstoletí v redakci zpravodajství České televize. Během té doby působila jako reportérka v terénu, diváci ji vídali na obrazovkách jako moderátorku hlavní zpravodajské relace Události a nyní provází vlastními projekty Toulavá kamera a Gejzír. Na svou bohatou profesní cestu pro Super.cz zavzpomínala.
„Uteklo to jako voda. Připadá mi, že to bylo včera, když jsem šla na konkurz na pozici redaktora Studia 6 a za pár týdnů mi volal tehdejší šéf domácí redakce Ota Černý, že mě berou, ale do redakce v Českých Budějovicích... Přitom se psal rok 1994,“ vzpomínala Toušlová. Nejdříve byla externí členkou, od roku 1995 je v redakci zpravodajství zaměstnaná.
„Ale byla to po všech stránkách strhující cesta, byť ne zrovna snadná. Zajímavá, dobrodružná, poučná a snad i v něčem prospěšná pro ostatní. Uvidíme, jakým terénem mě život dál povede.“
Na obrazovce toho zažila dost, občas se i pořádně zapotila. Na jeden z průšvihů ale nikdy nezapomene. Stal se během moderování Událostí s kolegou Bohumilem Klepetkem v době, kdy ČT přecházela z kazet na počítačové odbavování příspěvků do zpráv.
„Pozdravili jsme diváky, přečetli headline, uvedli první příspěvek, ten se rozjel, uvedli druhý, ten se rozjel také a v půlce se zastavil. Z režie mi tehdy přišel pokyn, že přejdeme rychle na živý rozhovor, ať ho natahuji, co nejdéle to půjde, že ten nový systém snad naskočí. Naskočil, ale jen na pár vteřin a pak se zasekl znovu a znovu... Snad nikdy v životě jsme s kolegou tolik neimprovizovali jako tenkrát. Jenže nakonec už nebylo z čeho vařit, takže jsme relaci museli v necelé její polovině přece jen zastavit, což se nikdy předtím ani potom nestalo. Tehdy jsme se oba opravdu zapotili. A hodně,“ připomněla si Toušlová horké chvilky.
Na dotaz, zda jí nechybí práce v terénu, kde začínala, odpověděla, že někdy ano. Je to práce náročná, ale velmi pestrá.
„Vezměte si, že každý den zpracováváte jiné téma, setkáváte se s lidmi všemožných profesí a z různých sociálních vrstev. Točila jsem například neshody kolem Temelína, havárii vojenských migů v Českých Budějovicích, když naletěly do jednoho paneláku na tamním sídlišti, povodně i naše vojáky během války v Jugoslávii. Měsíc jsem také strávila v Innsbrucku, když tam byl prezident Václav Havel operován,“ vyjmenovala příklady událostí, které pro diváky zaznamenala.
Po letech cestování po celé republice ale byla unavená, proto přijala nabídku do hlavní zpravodajské relace ČT. „I to bylo krásné období. Ale v Událostech jste v uvozovkách jenom tvář. Do jejich podoby vůbec nezasahujete. A já hrozně ráda tvořím, takže jsem začala vymýšlet vlastní pořady.“
K těm patří již zmíněné týdeníky Toulavá kamera a zábavně publicistický Gejzír a také 13. komnata. „A takové projekty jsou jako vaše děti. Přivedete je na svět a musíte se o ně starat. Je to sice složitější a daleko zodpovědnější, ale také mnohem zajímavější. Naplňuje mě to a neměnila bych,“ říká Toušlová.
Do terénu vyráží alespoň jednou ročně, když připravuje letní speciál Toulavé kamery. Letos to ovšem kvůli pandemii nevyšlo. „Tak uvidíme, co přinese příští rok. Hlavně abychom si zachovali pevné zdraví a vnitřní klid. Ten člověka podrží i na rozbouřeném moři.“
