Článek
Zdravotní problémy s vazy a meniskem v koleni měl už delší dobu. Během tanečních zkoušek na muzikál Cikáni jdou do nebe ale jeho koleno nápor pohybu nevydrželo a Milan Peroutka musel na operaci. Co přesně se stalo a jak se zpěvákovi podařilo vrátit se zpátky do svého režimu?
V poslední době tě trápilo zdraví. Co všechno předcházelo poranění kolene?
Ten týden, kdy se mi stal úraz, už jsem cítil vyčerpání. Každé ráno jsem vysílal v televizi a poté do noci zkoušel v divadle. Když jsem přijel na pohotovost, první reakce doktora byla, že jsem zelenej a potřebuju kapačky s vitamíny a jít si domů lehnout. Za to jsem byl vlastně rád, jenže magnetická rezonance následně odhalila, že je v koleni vážnější problém, a já ho řešil prakticky hned.
Takže se ti ze dne na den změnily pracovní plány?
V televizi mi odpustili jeden den vysílání, a já šel rovnou z moravského natáčení na sál. Cestou do nemocnice jsem si vyzvedl nový telefon a, ještě než mě uspali, jsem fanouškům nasdílel na sociální síť fotku s omluvou za svou neaktivitu a s komentářem, co se právě děje. Úsměvné bylo, že hned po probuzení z narkózy jsem vyžadoval od sestřičky mobil, abych nahrál a sdílel video, jak se cítím. Klepal jsem se a nemohl pořádně mluvit, ale byl jsem šťasten, že už to mám za sebou.
Takže prázdninové volno mezi natáčením Snídaně s Novou jsi musel strávit v nemocnici…
Je to tak. Rozhodl jsem se, že nebudu upadat do nějaké sebelítosti, a prakticky neustále jsem měl mezi rehabilitacemi nějakou návštěvu. Myslím, že už jsem tím sestřičky trochu štval, protože návštěvám musely pořád chodit otvírat, ale zároveň to nikoho nemohlo víc obtěžovat, protože jsem byl na pokoji sám. Taky jsem si oblíbil v nemocnici koukat na Netflixu na různé soudní procesy a záhadné případy a vraždy, takže když někdo kolem mě něco řeší, začínám mít detektivní manýry.
Jak probíhala rekonvalescence?
Nejnáročnější je vždycky prvních pár dní po operaci, protože má člověk pocit, že mu noha váží půl tuny a neumí ji ovládat. Navíc já jsem měl šanci, že proběhne zákrok pouze laparoskopicky, což by výrazně zkrátilo rekonvalescenci, ale bohužel to nakonec nebylo možné. To mi bylo líto, protože jsem měl v diáři samozřejmě i další pracovní závazky a nebyl jsem si jist, jak jim dostojím.
A zvládl jsi tedy splnit všechny své povinnosti?
Zájezdovou komedii Krasavci na chmelu jsem v Dolních Kounicích v premiéře odehrál na vozíku, ale musím říct, že publikum bylo úžasné! V mé první scéně dokonce začalo se smíchem tleskat, a já jsem věděl, že když se baví, na všechno v ten moment zapomenu.
Věděla tvoje kamarádka Anička Slováčková o tvých zdravotních problémech? Ty jsi ji přece jen také během její léčby velmi podporoval…
S Aničkou jsme byli v kontaktu, ale já o tom problému nechtěl dát nikomu vědět, a udělal jsem tak skutečně až půl hodiny před zákrokem. Já jsem si to musel nejdřív zpracovat tak nějak sám v sobě.
Jak probíhal proces uzdravování?
Když jsem byl v Praze a nemusel někam mimo město, rehabilitoval jsem prakticky každý den. V nemocnici mě chválili, že jsem dobrý pacient, ale poslední slovo má vždycky samotné tělo. Tak snad už se na mě nebude zlobit.
