Článek
Pokud pátráte v paměti, o jakou hollywoodskou herečku se jedná, zůstaňte na domácím písečku. Suzanne Marwille (11. 7. 1895 – 14. 1. 1962) se narodila v Praze jako Marta Schöllerová a její umělecké jméno vzniklo složením prvních tří písmen jejího křestního jména Marta („Mar“) a části přezdívky režiséra Václava Binovce (†83), který si nechával říkat Willy („will“) Bronx. K takto vzniklému příjmení Marwille se pak přidalo ještě francouzsky znějící křestní jméno Suzanne.
Její krásná tvář byla sázkou na jistotu
Atraktivní a trochu tajemná dáma byla nejslavnější a nejobletovanější českou filmovou hvězdou 20. let, vlastně naší první filmovou hvězdou vůbec. Pro stříbrné plátno ji na prknech vídeňského divadla objevil právě Václav Binovec. Režisér vlastnil filmovou společnost Weteb a snažil se zavést u nás hollywoodský filmařský styl, jehož součástí byla i „výroba“ filmových hvězd.
Se Suzanne Marwille mu to vyšlo stoprocentně – talentovaná herečka se zajímavou tváří působila jako žena vamp a velmi záhy si osvojila i hollywoodské manýry, takže ji „proslavily“ i nejrůznější milostné aférky a skandály.
S Binovcem se rozešla ve zlém
Marwille hrála zpočátku hlavní role téměř ve všech filmech svého objevitele. Z více než dvaceti snímků, které s Binovcem natočila, se ale dochovaly pouze tři, přičemž podle kritiků stojí za zmínku hlavně Plameny života z roku 1920. V polovině 20. let se ale herečka s režisérem rozkmotřila a jejich spory měly i soudní dohru.
Typická femme fatale
Tmavovlasá tmavooká kráska byla díky obrovskému sex-appealu ideální představitelkou vášnivých a osudových žen, které jsou pro muže příslibem zakázaného ovoce. Prosadila se i v zahraničních produkcích. Scenáristé ji milovali a psali jí role přímo na tělo.
Do třetice všeho dobrého…
Osudové pro ni bylo seznámení s režisérem Martinem Fričem (†66), který ji obsadil do svého debutového, tehdy ještě němého filmu Páter Vojtěch (1928). Od té doby točila hlavně s ním. Nešlo jen o profesní vztah – s Fričem se do sebe zamilovali a byla to prý láska jako trám.
Marwille byla přitom tehdy už podruhé vdaná a navíc byla dvojnásobnou matkou. Za slavného režiséra se nakonec provdala a on dokonce adoptoval obě její dcery Evu a Martu. Mimochodem, Marta se později vydala v matčiných šlépějích.
Zvuková éra znamenala konec
Hvězdnou kariéru Suzanne Marwille ukončil nástup zvukového filmu. Herečka měla totiž nepříjemnou dikci a zvláštní výslovnost a v novém prostředí se nemohla uplatnit. Přesto se objevila ještě v několika Fričových filmech, naposledy v roce 1937 v jeho dramatu Hordubalové.
Pak ale pověsila herectví na hřebík. Stáhla se do ústraní a věnovala se rodině. Filmařské řemeslo se jí týkalo už jen okrajově, s manželem probírala hlavně scénáře a radila mu při výběru herců. Naše první skutečná filmová diva zemřela v roce 1962. Martin Frič ji následoval o šest let později.
