Článek
Tato nádherná a noblesní dáma byla typickou tragédkou – jejími hrdinkami byly převážně ženy uprostřed vyhraněných dramatických situací a střetů. Tyto role vyhovovaly jejímu naturelu nejlépe, možná i proto, že k nim měla i určité dispozice. Marie Vášová (16. 5. 1911 – 6. 8. 1984) byla vysoká, štíhlá, měla ostřeji řezaný, hrdý obličej a pevný hlas.
Na stříbrném plátně na sebe strhla pozornost mj. v dramatech Siréna (1947) a Vyšší princip (1960). A hlavně její zásluhou získal prvně jmenovaný snímek i ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.
Její postava matky Hudcové, která svým pojetím připomínala hrdinky antických tragédií, porotu doslova uchvátila. Podobně vyzněla i její pradlena Ryšánková z Vyššího principu, které nacisti popraví syna, a ona se postaví proti jejich zvůli. Obě její postavy bojovaly proti bezpráví a staly se symbolem odporu proti jakékoli formě útlaku.
Přesto si ji většina z nás pamatuje hlavně jako rozmarnou a vdavekchtivou hraběnku Stradovou z Císařova pekaře (1951), což byla jedna z mála komediálních rolí, jež jí film nabídl.
Pětky, nebo krásné šaty?
O herectví uvažovala Marie Vášová už od dětství: „Myslím, že jsem už od malička chtěla být herečkou. Uvědomila jsem si to zvláště nedávno, když jsem objevila svůj starý sešit z páté třídy obecné školy. Dostali jsme tehdy slohové cvičeni na námět: Čím chci být a proč? A já napsala: Chtěla bych být učitelkou nebo herečkou. Učitelkou proto, abych mohla dávat pětky, a herečkou proto, abych mohla chodit po jevišti v krásných šatech,“ zmínila herečka v poválečném rozhovoru pro časopis Vlasta.
Šla si za svým cílem
Nicméně o tom, že by šla ke kumštu, nechtěli její rodiče slyšet ani slovo a přihlásili ji na obchodní akademii. Netušili, že dcerka se po večerech neschází s kamarádkami, ale statuje tajně v Divadle na Vinohradech. Na jeho prknech se seznámila s herci Mílou Páčovou a Antonínem Strnadem, kteří jí začali dávat soukromé hodiny.
Po studiu začala Vášová sice pracovat jako úřednice, ale v 21 letech se definitivně rozhodla pro divadlo. Odešla k němu bez vědomí rodičů, ale ti už s jejím rozhodnutím stejně nic dělat nemohli – byla totiž oficiálně plnoletá.
První angažmá získala v Rodenově divadelní společnosti a poté prošla několika scénami, až v roce 1945 zakotvila v Národním divadle, kde působila až do své smrti. Její sytě altový hlas objevili záhy i rozhlasoví režiséři, kteří ji obsadili do mnoha inscenací.
Nedokázala mlčet
V 70. letech začalo příležitostí před kamerou ubývat. Vášová se totiž několikrát ostře vyjádřila proti zásahům normalizačních úředníků do české kultury. Režiséři si na ni sice tu a tam ještě vzpomněli, ale většinou šlo jen o epizodní role. Jejího talentu využila mnohem víc Československá televize - před kamerou stála naposledy v roce 1984 při natáčení seriálu Sanitka. V tom samém roce nás také opustila.
