Článek
Byl to kus chlapa s hlasem jako zvon a v 50. a 60. letech se stal ideálním představitelem bodrých chlápků z lidu. Josef Bek (21. 12. 1918 – 5. 5. 1995) byl také mimořádně kontaktní, vždy v dobré náladě, a v divácích vzbuzoval pocit, že by s nimi klidně zašel na pivo a na kus řeči.
Narodil se o dva měsíce dřív, než měl, a byl takzvaně „nedopečený“. Porodní bába mu ani nedávala moc šancí na přežití. Péče o nedonošená miminka byla v roce 1918 na nízké úrovni, neexistovaly ani inkubátory, a tak ho doma dávali nahřívat v pekáčku do trouby, což se tehdy praktikovalo poměrně běžně. Jen málokoho by napadlo, že z drobounkého chlapečka vyroste jednou chlap jako hora.
Jak se vyhnout Reichu?
Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale škola ho moc nebavila – ze všeho nejradši hrál a zpíval v ochotnickém souboru. Po maturitě pracoval pět let ve spořitelně, ale když mu v roce 1942 hrozilo totální nasazení, vsadil vše na jednu kartu.
V mladoboleslavském divadle se postavil před šéfa hostující operety Karla Nedbala a vystřihl před ním árii z Dalibora. Dozvěděl se totiž, že profesionální herci jsou od služby v Reichu osvobozeni, a rozhodl se, že to riskne. Jeho znělý tenor byl tak dobrý, že okamžitě získal doporučení do olomouckého divadla, kde pak hrál a zpíval 12 let. V Olomouci se v roce 1947 také oženil – vzal si baletku Evu Novákovou.
Šofér bez řidičáku
Netrvalo dlouho a všimli si ho i filmaři. První větší roli získal v roce 1947 ve filmu Siréna. I když v 50. letech natočil několik prorežimních filmů, o vstupu do komunistické strany nikdy neuvažoval. Celý život byl totiž věřícím katolíkem.
Do divácké paměti se zapsal nejvíc jako vysloužilý dragoun Martin Kabát v kultovní pohádce Hrátky s čertem (1956). Nezapomenutelný je také v našem prvním hudebním klipu Dáme si do bytu…, který nazpíval s Irenou Kačírkovu (†60).
Velkou popularitu mu přinesla i postava zpívajícího šoféra autobusové linky v komedii Florenc 13.30 (1957). Kuriózní je, že Bek neměl v době natáčení řidičák. Protože se mnohé dalo zvládnout za pomoci zadní projekce ve studiu, nepotřeboval ho ani nadále.
Jenže jedna scéna se musela točit v terénu, a tak si musel zkoušky udělat. Když se pak jelo naostro, lidé ve štábu byli sice dost vyplašení, ale nakonec ji zvládl. A když už ty papíry měl, bylo mu líto nechat je ležet ladem, a tak si pak za honorář pořídil nový wartburg.
Milovník žen
Celý život se kolem něj rojily krásné ženy a on jejich svodům nedokázal nikdy odolat. Byl to zkrátka rozený sukničkář a jeho paní si s ním nejspíš užila své. Byla ale natolik moudrá, že před jeho zálety zavírala oči a nedávala na sobě nic znát. Rozvod proto nikdy nebyl na pořadu dne.
Za svůj život natočil Josef Bek na 70 filmů a objevil se ve více než dvou stovkách televizních pořadů. Do toho všeho působil ještě v divadle (od 50. let byl v angažmá Městských divadel pražských), kde sehrál desítky her. Jeho pracovní tempo bylo prý až vražedné. Nikoho proto nepřekvapilo, když před Vánocemi roku 1993 zkolaboval přímo na jevišti a skončil v nemocnici.
Zotavil se sice poměrně rychle, ale o dva roky později už takové štěstí neměl – opustil nás navždy právě před 25 lety.
