Článek
Je to k nevíře, ale tahle elegantní a šmrncovní dáma, kterou známe především z nejrůznějších televizních filmů a divadelních her, oslaví 4. března 90. narozeniny.
S herectvím se Blanka Bohdanová sice už rozloučila, ale o to intenzivněji se dnes věnuje své další velké lásce – malování. Svá plátna nazývá krajinami duše a má za sebou několik úspěšných výstav doma i v zahraničí, mj. v Německu, ve Španělsku, v Brazílii či v Japonsku.
Touhu malovat měla plzeňská rodačka už od dětství, ale její maminka byla ochotnická herečka a postupně ji nasměrovala k divadlu. Ostatně, na jevišti se Blanka Bohdanová objevila poprvé už v pěti letech - hrála jednu z lištiček v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky.
Nejdříve sice vystudovala obchodní akademii, ale nakonec se přihlásila na brněnskou JAMU, kterou absolvovala v roce 1951. První angažmá získala ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde zazářila mj. jako Manon Lescaut a Anna Karenina. V roce 1966 pak zakotvila v pražském Národním divadle, kterému zůstala věrná do roku 2010.
Okamžitě zapadla do party
V Národním divadle se dostala mezi tehdejší hereckou elitu, ale kolegové ji okamžitě přijali do party. Spřátelila se mj. s Rudolfem Hrušínským (†73) a Josefem Kemrem (†72), který dokonce založil Klub obdivovatelů BB. Podle herečky šlo o recesi – kolegové měli osobitý humor a byla s nimi ohromná legrace.
Z více než osmdesáti rolí, které Bohdanová na prknech ND odehrála, jmenujme alespoň Lady Macbeth v Macbethovi, Roxanu z Cyrana z Bergeracu, Paní Higginsovou v Pygmalionu či Pludkovou v Havlově Zahradní slavnosti.
O rodiče se starala až do jejich smrti
Blanka Bohdanová vždycky ráda vzpomíná na své rodiče, se kterými měla úžasný vztah. Oba těžce nesli, když se v 17 letech osamostatnila a odjela z Plzně. Maminka byla nesmírně krásná žena, která držela krok s módou, a otočil se za ní každý muž. Je tedy jasné, po kom Bohdanová podědila svou pohlednou tvář.
„Myslím, že jsem byla příkladná dcera. Oba rodiče jsem dochovala ve své domácnosti, a to až do jejich konce. Udělala jsem maximum. Ale teď teprve vím, co asi čekali, že udělám navíc,“ svěřila se herečka v rozhovoru pro Český rozhlas.
Připomněla v něm také, že jednou koupila mamince župan do nemocnice a ta jí na to řekla: „Ty už víš, že musím po Ježíšku do nemocnice?“ Bohdanová si to dodnes vyčítá: „Když si na to dnes vzpomenu, říkám si: Pitomče! Proč jsi jí nekoupila nějaký klobouk se závojíčkem? Proč jsi to neudělala?“
Dítě až po čtyřicítce
Herečka čelila v době normalizace řadě profesních zákazů - její tvář byla tehdy nežádoucí zejména na stříbrném plátně. Štědřejší než film k ní byla televize, ale i tam je v 70. letech patrný úbytek příležitostí.
Právě tehdy se upnula k malování, které se stalo její druhou profesí a zachránilo ji i před smutkem na duši. A protože si vystačila s vlastní tvorbou, obešla se bez „berliček“ v podobě antidepresiv či alkoholu.
Nad vodou ji držel také syn Vlado (48), kterého přivedla na svět až v pozdějším věku, konkrétně ve 42 letech. To byl na tehdejší dobu hodně riskantní počin - už proto, že medicína nebyla na tak vyspělé úrovni jako dnes, a nedalo se zjistit, zda vše proběhne, jak má.
Syn pochází z jejího druhého manželství s o 18 let mladším režisérem Vladimírem Kavčiakem (72), za kterého byla provdaná 18 let. „Mít dítě bylo to nejlepší, co jsem v životě udělala. Teď už se těším z vnoučat,“ řekla šťastná jubilantka v rozhovoru pro Český rozhlas.
