Článek
Hlavní město Santiago, poušť Atacama, hranice s Bolívií, Patagonie až k Magalhãesovu průlivu i Velikonoční ostrov. Nenajdete snad žádné místo, které by Aleš Háma (51) s manželkou Gábinou během měsíční dovolené, kterou si v Chile dopřáli, neprocestovali. Bylo to náročné a plné zážitků. Teď už je herec v plném pracovním nasazení, ale o své cestě nám rád povyprávěl.
Setkali jsme se, když se představovaly hry, které se budou o prázdninách uvádět na letní scéně divadla Kalich pod Žižkovskou věží, kde má Aleš také svoje polínko v ohni, jde o hru Můj nejlepší kamarád, která se uváděla už loni. Nicméně nás udivilo, že vůbec dorazil, protože musel dohánět spoustu restů.
"Pokud jde o Chile, byla to spíš poznávací dovolená. Měli jsme dvanáct přeletů v rámci té obrovské země. S manželkou jsme toho viděli opravdu hodně, pouště, hory, vulkány, národní parky, je to úchvatná země. Na Velikonočním ostrově jsem dokonce plakal, když jsem pod sochami Moai myslel na inženýra Pavla Pavla, který je tam rozpohyboval," vzpomínal.
"Vychovat slušně děti, dělat dobře svoji práci a poznávat svět. To jsou tři věci, pro které je člověk na světě," míní Aleš. Vyprávěl nám i o dalších zážitcích a nevynechal ani ten nejnepříjemnější, který proběhl až na konci. "Z Patagonie jsme jeli čtyři hodiny autobusem, vedle mě seděl chilský Indián, který celou cestu nepřetržitě pšíkal a smrkal do ruky a otíral si nudle do kalhot. Věděl jsem, že žádný koronavirus si nepřivezeme, ale tahle chilská rýmička je pořád slyšet z mého hlasu," uzavřel.
