Článek
Tohoto herce mají naše babičky v paměti jako jednoho z nejšarmantnějších milovníků čs. poválečného filmu. Robert Vrchota byl vysoký, urostlý, měl pohlednou tvář a v rolích romantických nápadníků exceloval 15 let.
S přibývajícími lety (a kilogramy) se přehrál do postav tatíků, strejců a veselých dědků, a přestože šlo většinou o epizodní role, rozhodně nezapadl.
Rodiče nepotěšil - utekl ke komediantům
Oblíbený herec se narodil 13. ledna 1920 v Břilicích u Třeboně do rodiny truhlářského mistra jako Josef Vrchota. Vyrůstal v Českých Velenicích a pak nastoupil na gymnázium v Českých Budějovicích.
Po roce 1938, kdy se rodina musela vystěhovat z pohraničí, žil u Prahy. Po začátku okupace ale tajně zběhl ze studií a přidal se ke kočovné společnosti.
Na jevišti zářil ve všech rolích
Protože měl herecký talent od Pánaboha, dostal se už v roce 1941 na profesionální scénu Východočeského divadla v Pardubicích, kde působil až do roku 1948. Pak přešel na pár let do Prahy a v roce 1956 zakotvil v Městském divadle v Kolíně, odkud k 1. lednu 1980 odešel na odpočinek.
Byl to herec všestranných kvalit, který na jevišti ztvárnil množství postav, ať už to byl Higgins v Shawově Pygmalionu, Gromov v Pogodinově Aristokratech či Falstaff v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Vrchota byl také talentovaný autor - pod pseudonymem Can O ́Harris napsal několik divadelních her, mj. Oceán a námořníci či Svědomí a šibenice.
Pětikačka mu přinesla štěstí
Svou cestu k filmu popsal Vrchota následovně: „Za Protektorátu, cestou do divadla na zkoušku, jsem potkal žebráka. V kapse jsem měl poslední dvě pětikoruny. A tak jsem mu jednu z nich hodil.“ Žebrák mu štěstí opravdu přinesl, protože se k filmu nakonec dostal.
První příležitost dal Vrchotovi kolega Rudolf Hrušínský (†73), který v roce 1944 točil podle vlastního scénáře westernovou parodii Pancho se žení. Snímek se kvůli pohnutým událostem tehdejší doby dostal do kin až o dva roky později - nicméně kritika, která u nás na tento žánr nebyla zvyklá, na něm nenechala nit suchou. Hrušínský z toho byl tak otrávený, že se k filmové režii už nikdy nevrátil.
Filmovým divačkám utkvěl Vrchota v paměti především jako charizmatický mladý myslivec v romantickém dramatu Divá Bára (1949), kde hrál po boku jedné z největších hvězd čs. filmu 50. let Vlasty Fialové (†69). Jeho jedinou hlavní rolí na stříbrném plátně byla postava zubaře v kriminálce Zlatý pavouk (1956), kde si spolu s ním zahráli mj. i Josef Bek (†76) a tehdy začínající Jana Brejchová (79).
Pak už Vrchota dostával vesměs menší role – setkali jsme se s ním mj. ve filmech Bílá paní (1965), Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Pěnička a Paraplíčko (oba 1970) či Léto s kovbojem (1976).
Všichni ho měli rádi
Pro svou stále usměvavou tvář a smysl pro humor byl vyhledávaným společníkem, ať už to bylo mezi herci při natáčení nebo někde v hospůdce. Znal spousty historek z divadelního i filmového zákulisí a uměl je vyprávět. Zkrátka a dobře - kam přišel, tam byla legrace. Do soukromí si ale nahlížet nenechal a rozhovory neposkytoval. Robert Vrchota zemřel 25. dubna 1993.
