Článek
Jaroslava Schallerová-Poradová, která 25. dubna slaví 63. narozeniny, měla v mládí našlápnuto ke skvělé herecké kariéře – v letech 1970 až 1979 si zahrála ve více než třech desítkách celovečerních a televizních filmů. Na konzervatoř ji ale nevzali, protože podle přijímací komise byla filmem už příliš „zkažená“. Je to škoda, protože tato dívka s romantickým křehkým zjevem a hlubokýma očima měla nejen ohromné charisma, ale i přirozený talent. Nakonec se vyučila prodavačkou a k hraní si odskakovala jen příležitostně. Kvůli mateřství pak role začala odmítat a filmaři na ni postupně zapomněli.
Kvůli roli přišla o nejlepší kamarádku
Ke svému nejslavnějšímu filmu Valerie a týden divů (1970) se Schallerová dostala velkou náhodou. Šla doprovodit kamarádku, která byla pozvaná na konkurz, ale styděla se jít sama. Filmaře ale mezi 1500 uchazečkami zaujala právě Jaroslava, která roli nakonec získala. Kamarádka to vnímala jako zradu a bylo po přátelství. Poetický fantasy horor režiséra Jaromila Jireše (†65) dospívající krásku proslavil a role se k ní pak jen hrnuly – objevila se například ve filmech My, ztracený holky (1972), Homolka a tobolka (1972), Láska (1973), 30 panen a Pythagoras (1973) či Malá mořská víla (1976). Zahrála si i v řadě snímků maďarské a východoněmecké produkce. Byla tak populární, že měla dokonce svůj fanklub.
"Rodičům zaplatili za to, že ji upálí…"
K filmu Valerie a týden divů se váže několik zajímavostí. Především – z plátna k nám nepromlouvá Schallerová, nýbrž profesionální herečka Slávka Hozová (74). Režiséru Jirešovi se totiž nelíbil Jarčin neškolený hlas. Sama Jaroslava také při jedné příležitosti zavzpomínala na natáčení scény, kdy ji měli jako Valerii – čarodějnici upálit.
Byl tehdy horký letní den a mezi vysoko šlehajícími plameny jí bylo nepříjemně. V poslední chvíli ji vyprostili z provazů, rychle seskočila z hořící hranice, převlékla se a vmísila se mezi lidi. Najednou zaslechla, jak jeden z přihlížejících šeptá druhému: „No jo, oni tu holku opravdu upalují, oni za to zaplatili jejím rodičům.“ Tahle věta se jí vryla do paměti a dlouho ji děsila. Na natáčení se, tehdy jí bylo pouhých 13 let, seznámila se svým budoucím mužem Petrem Poradou, který je o devět let starší. Byl sportovním gymnastou a pracoval jako artista ve varietní skupině Revmatici. Počkal si na ni, a když dospěla, vzali se. Mají spolu dva syny Ondřeje (41) a Pavla (38).
Nechtěla se stát maďarskou herečkou
U nás ji na konzervatoř nevzali, herectví ale mohla vystudovat v Budapešti. Nabídl jí to slavný režisér Zoltán Fábri (†76), se kterým také točila. To odmítla, protože by musela udělat státnici z maďarštiny a také nevěděla, k čemu by jí bylo herectví v Maďarsku. Nepřijali ji ani na zdravotnickou školu, a tak se nakonec vyučila prodavačkou v pražském Domě módy. Po revoluci se rekvalifikovala na kosmetičku a se svou o pět let starší sestrou (matkou herce Václava Jílka), pracovala v kosmetickém salonu. Později prodávala nábytek.
V nějaké filmové novince se s ní už nejspíš nesetkáme, a tak můžeme být rádi, že si ji můžeme občas připomenout aspoň ve snímcích z dob její největší slávy.
