Článek
Ve svých devětadvaceti letech je etablovaným divadelním hercem, který dostává stále více příležitostí v televizi a ve filmu. Pravdou ale je, že se Vladimír Polívka měl původně šanci prosadit se jako kontrabasista.
„Jsem amatérský basák. Na škole jsem měl pět let kapelu. Teď o sobě víme, máme se rádi, ale už spolu bohužel nehrajeme,” krčí rameny Polívka.
„S klukama jsme hráli spíš pro zábavu. Nikdy jsme neměli ambice se profesionálně prosadit,” vysvětluje Vladimír, který s partičkou praktikoval často busking na ulici. „Když jsem ještě chodil do školy, tak mě samozřejmě lidé příliš nepoznávali. Je otázka, jestli by mě vůbec poznávali dnes, protože v centru Prahy jsme hráli většinou pro cizince. Češi procházející centrem nás většinou ignorovali,” říká Vladimír a jedním dechem dodává: „Jsem myslím známější muzikant v Tokiu než v Praze.”
Syn Chantal Poullain (68) a Bolka Polívky (75) se cítil pohodlně s kytarou v ruce, ale v úloze zpěváka se necítí pevně v kramflecích. „Zpívám, jen když musím. Když je v představení nějaký pěvecký part, tak ho zazpívám, ale rozhodně se do toho cíleně nehrnu,” říká Vladimír Polívka.
