Článek
Česká vicemiss 2007 Eva Čerešňáková přišla o svou milovanou babičku. Ta podlehla rakovině žaludku. Pro Čerešňákovou byla její babička druhou mámou. I proto je bolest o to větší.
"Její odchod tak nesmírně bolí, i když vím, že po tom, co si v posledních měsících prožila, už je jí lépe. Bůh si ji minulý týden povolal na věčnost," trpí Eva.
"Na podzim jsem měla naplánovanou větší cestu, chtěla jsem procestovat několik států Latinské Ameriky, přece jen mi dal rok 2017 i první polovina roku 2018 zabrat, a já se těšila na poznávání a daleké cestování. Místo toho přišla cesta jiná. Náročná, vyčerpávající, se smutným koncem.
V září naší milované babičce diagnostikovali rakovinu žaludku v pokročilém stadiu," vysvětluje.
"Babička byla jako má druhá maminka, úžasný pozitivní laskavý člověk, jedna z nejkrásnějších bytostí v mém životě. Bolelo to a bolí to. Od září jsme se s mojí maminkou a sestrou Silvií střídaly v Brně a o prarodiče pečovaly, od října na denní bázi. Bylo tak náročné vědět, že člověk nemá jak jinak pomoci než svou přítomností, péčí, denní pomocí. Strávila jsem s babičkou i dědečkem nespočet hodin a dnů, doma i v nemocnici, na onkologii, paliativní léčba, následná spolupráce s mobilním hospicem sv. Alžběty v Brně a ochotnými zdravotními sestrami, všem děkujeme. Babičku jsme si nechali doma, aby byla v prostředí, které jí bylo nejmilejší," popisuje poslední měsíce života babičky.
"Musela jsem být silná a nemohla před ní brečet, ale tak nás to bolelo vidět ji trpět. Naučila jsem se i stříkačkou aplikovat léky, podávat kapačky, zároveň se snažila rozveselit babičku i dědečka maličkostmi. Zvolila jsem cestu, kdy člověk chtěl být na blízku umírajícímu bližnímu, pomoci mu, doprovodit ho. Cítím se smutná, ale zároveň šťastná, že naše babička byla doma, obklopena láskou, péčí i těmi nejbližšími až do posledního dne. Vím, že dnes už se netrápí, nemá bolesti a je jí líp. Navždy bude mít své místo v mém srdci," dodala Čerešňáková.
