Článek
Dodnes právem patří mezi největší herecké legendy minulého století. Zářila v českém filmu a desítky let také na prknech naší první divadelní scény. Podzim života přední české herečky Vlasty Fabiánové už ale navzdory jejímu vrozenému optimismu moc veselý nebyl.
Já se vrátím
Divadlem byla Vlasta také díky svým rodičům, kteří byli vášniví návštěvníci kulturních stánků, fascinovaná od útlého dětství. Pražskou konzervatoř dostudovala v roce 1932. Pak hned požádala K. H. Hilara, zda by ji nepřijal v Národním divadle jako elévku. Účinkovala tam dvakrát, ale vysněné angažmá nedostala.
„S tatínkem jsme šli za ředitelem divadla. Na rovinu nám řekl, že jsou zvenku určité tlaky vlivných míst, aby do divadla byla přijata ta a ta, ten a ten, a tedy na mne se zatím nedostává. Dodnes si pamatuju, jak mě tatínek plačící vyváděl z Národního divadla. Už tenkrát jsem si přísahala, že se tam vrátím,“ vzpomínala ve svých pamětech herečka.
Splněný sen
Jako čerstvá adeptka herectví odešla Vlasta do Brna, kde jejímu talentu dali zelenou v nespočtu klasických rolí. Brzy se o mimořádně talentované a krásné dívce dozvěděli i v Praze.
Přelomovým byl rok 1940. Tehdy si Vlastu v Brně našel režisér Otakar Vávra a pozval ji ke kamerové zkoušce na Barrandov. Snímek Pohádka máje (1940) odstartoval její filmovou kariéru. Ještě v témže roce přišla vysněná nabídka na angažmá do Národního divadla.
Největší úspěch u publika měla Vlasta ve filmu Prstýnek (1945). Jako jedna z mála hereček prošla Fabiánová válkou s čistým štítem. Herecký vrchol přišel v padesátých a šedesátých letech. Za všechny připomeňme snímky Páté kolo u vozu (1957), Morálka paní Dulské (1958), či Srpnová neděle (1960).
Osudoví muži
Prvním manželem Fabiánové byl o řadu let starší režisér Josef Bezdíček, s nímž se sblížila při svém brněnském angažmá. „Když jsem se o něj začala zajímat, dozvěděla jsem se, že je rozvedený zásluhou Bohuše Záhorského, který mu odvedl ženu,“ vzpomínala Fabiánová.
Největším paradoxem je, že si srdce Fabiánové nedlouho poté získal i Záhorský. „Co se dalo dělat, bez sebemenšího záměru jsem mu rozbil druhé manželství,“ vzpomínal v pamětech Záhorský.
Vlasta si však svého hereckého kolegu Bohuše Záhorského, se kterým se sblížila v roce 1946, když přišel také do Národního, vzala až po mnoha letech, kdy ovdověla. Dohromady je svedlo představení Ze života hmyzu a herečka často prohlašovala, že se s Bohouškem seznámili jako motýli. V inscenaci totiž ona hrála motýlici Iris a on motýla Viktora.
Ztráty
Po roce 1968 už Fabiánové, která vždy říkala své názory otevřeně, v divadle pšenka nekvetla. První ránou byl v roce 1974 nucený odchod z DAMU, kde působila sedmadvacet let.
„Byla to po ni strašlivá rána. Škola byla její druhý život. Děti neměla,“ vzpomínala její žačka Zdena Hadrbolcová. O tom, že na škole končí, Fabiánové soudruzi oznámili neomaleně uprostřed vyučování. Brzy mělo být ještě hůř. V roce 1977 byla Fabiánová nečekaně s některými dalšími hereckými bardy poslána do penze. Bohuš Záhorský na protest odešel do důchodu také.
V té době Vlasta ovšem ještě stále dohrávala svou nejmilovanější inscenaci Kočičí hra. V roce 1980 se jen těžce smiřovala se smrtí svého druhého muže.
Když v roce 1983 nečekaně zemřela herecká kolegyně, ale také velká životní kamarádka Dana Medřická, zhroutil se Vlastě Fabiánové svět. Se smrtí Medřické skončila nejen Kočičí hra, ale také divadelní kariéra Vlasty Fabiánové. Do hereckého nebe odešla o osm let později v roce 1991. Bylo jí 78 let.
