Článek
O kariéře v Hollywoodu sní snad každá filmová herečka, která se alespoň na moment dotkla filmové slávy. Budete se divit, ale mezi těmi, které se kdysi narodily v Čechách, se to jedné povedlo. Její jméno vám dnes už možná ale nic neřekne.
Utajená česká hvězda
Dívka s fotogenickou tváří a uhrančivýma očima se narodila jako Hana Smékalová. Slávu si ale později vydobyla pod atraktivním pseudonymem Florence Marly. Jako ročník narození se uvádějí hned dva různé letopočty - 1918 a 1919. Jako malá milovala recitaci a hlavně zpěv. Sen stát se operní zpěvačkou se rozplynul v okamžiku, kdy zjistila, že nemá vhodný hlas. Coby dospívající dívenka měla Florence ovšem také talent na jazyky a učila se francouzsky.
V osmnácti letech odešla na pařížskou Sorbonnu studovat literaturu, filosofii a dějiny umění. Právě tam si na jednom z večírků padla do oka s o patnáct let starším režisérem Pierrem Chenalem. Z náhodného setkání byla láska jako trám. Už jako jeho manželka se ve svých dvaceti letech Florence objevila ve špionážním filmu Alibi (1938). Kola filmové kariéry se začala roztáčet.
Výlet na Barrandov
Za války Florence následovala svého manžela, který se angažoval v protinacistickém odboji. Z Francie utekla přes Portugalsko až do Argentiny. Během rekordně krátké doby se naučila výborně španělsky a jako filmová herečka se prosadila podruhé. Natočila tři španělsky mluvené filmy a stala se hvězdou i tam. Přesto se po válce s manželem oba vrátili zpátky do Evropy. Za svůj výkon ve filmu Reného Clémenta Krysy (1947) získala Florence cenu kritiky na festivalu v Cannes a nominaci na nejlepší herečku.
V té době se jí ozval i Barrandov a ona neodmítla. Otakar Vávra Florence obsadil do svého filmu Krakatit (1948). Honorář prý Florence tehdy věnovala rodině v Čechách. Role princezny Vilemíny ve filmovém přepisu slavného Čapkova románu byl však bohužel jediným hereččiným výstupem v českém filmu. Následoval totiž Hollywood.
Po boku Bogarta
Stejně rychle a skvěle jako francouzštinu a španělštinu se Florence naučila anglicky. V Hollywoodu však oproti všem předpokladům neměla na růžích ustláno. Konkurence mezi herečkami byla v té době už totiž zatraceně silná.
Prvním hollywoodským filmem Florence bylo drama Sealed verdict (1948). Partnerem jí byl Ray Milland. Jméno Florence Marly se objevilo v titulcích hned na druhém místě a její sexy fotka na plakátu. U publika film však propadl. Následoval film Tokyo Joe (1949). Hlavní roli hrál Humphrey Bogart. Jednatřicetiletá Florence měla hlavní ženskou roli. Nepříliš povedená variace na slavnou Casablancu (1942) si diváky nezískala. Očekávaný úspěch se nedostavil ani s druhým filmem.
Padesátá léta
Když začali Florence na začátku let padesátých omylem (došlo k záměně s pianistkou ruského původu Annou Marly) podezřívat z toho, že sympatizuje s komunisty, ocitla se na černé listině. Se svým mužem herečka mezitím působila tam, kde už si jednou srdce mnoha diváků získala. Několik let natáčela filmy v Argentině pod režijní taktovkou Pierra Chenala a usilovala o povolení v stupu do USA.
Její jméno bylo očištěno až v polovině padesátých let. Když se s Chenalem po více než patnácti letech rozvedli, Florence dlouho sama nezůstala. Tentokrát si vzala muže rovnou o šestadvacet let staršího. Manželství s hrabětem Degenhartem von Wurmbrandem Stuppachem sice vydrželo sotva rok, Florence ale prý titul hraběnky před svým jménem hrdě používala dál.
Smutný konec
Údělem stárnoucí bezdětné krasavice se nakonec staly malé role v průměrných filmech a televizních seriálech. Setkala se zde ovšem s řadou hvězd zvučných jmen. V osobním životě se jí ovšem nedařilo vůbec.
V roce 1963 byla Florence dokonce podmínečně odsouzená na tři roky za držení drog a musela zaplatit pokutu. Na filmovém plátně se objevila naposledy v béčkovém americkém hororu Dr. Death: Seeker of Souls (1973). Život půvabné Česky, která měla ve světě filmu kdysi slušně našlápnuto, skončil bohužel smutně a předčasně. V roce 1978 v kalifornském Glendale zemřela na infarkt.
