Článek
Do vínku dostala krásu, inteligenci i výrazný komediální talent. Všichni milovali její zvonivý smích, ona ale v osobním životě příliš mnoho šťastných okamžiků neprožila. Řeč je o herečce Nataše Gollové (†76), která měla na chlapy zkrátka pech a vždycky se zamilovala do toho nesprávného.
Básník
První velkou a vlastně trochu nenaplněnou láskou Nataši Gollové, kterou mnozí životopisci označují za osudovou, byl světoznámý básník Tristan Tzara. Nataša se s ním seznámila za výsostně romantických okolností, když jí bylo dvacet. V roce 1932 s tanečním souborem vyrazila do Paříže na soutěž a tam ji s o šestnáct let starším Tzarou seznámil malíř Josef Šíma. Ten tenkrát Natašu, která o své budoucí slávě u filmu a divadla ještě netušila, portrétoval.
Nataša podle vyprávění poslala obrázek do Čech svému tehdejšímu příteli, že se zamilovala do Tzary a odjíždí s ním do Pyrenejí. Po romanci s Tzarou se ale nakonec vrátila domů budovat hereckou kariéru. Vztah na dálku fungovat nemohl a tak oba zůstali v přátelském kontaktu. Oba se znovu setkali krátce po válce, kdy Tzara přijel na čas do Prahy. Chvíli si užívali jeden druhého a osudem skřípnutá Nataša, která nesměla vystupovat, byla zase chvíli šťastná. Milostný comeback v pravém slova smyslu se ale nekonal. Tzara zpátky do Francie odjel bez Nataši.
Gay, který se rád napil
Dalšího osudového muže Nataša našla ještě před válkou v hereckém rybníčku, mezi kolegy v souboru vinohradského divadla. Byl jím o devět let starší herec František Vnouček, který se velice rád napil a také prý neměl úplně stabilní povahu. Tříletý vztah byl podle pamětníků pro oba spíše nekončícím trápením a vášnivé hádky prý byly na denním pořádku. Po třech letech vztah nakonec rázně ukončila tehdy už velmi populární Nataša. Teprve později vyšlo najevo, že před ní Vnouček tajil svou homosexuální orientaci. Partnery si Vnouček s Gollovou byli ve filmu Rukavička (1941). Hrají tam snoubence, kteří spolu vyrůstali od dětských let skoro jako bratr a sestra, ale nakonec se nevezmou. Po válce se levicově orientovaný Vnouček stal horlivým komunistou. S Natašou se už později pracovně ani lidsky nepotkávali.
Ten, za kterého zaplatila
S německým přidělencem Barrandova Willym Söhnelem se Nataša potkala poprvé v roce 1941 na Filmových žních ve Zlíně. Tam přeskočila ona pověstná jiskra. Byla tady ovšem ještě Natašina nejlepší kamarádka Adina Mandlová (†81), která milencům zpočátku půjčovala svůj byt na nábřeží Vltavy k tajným schůzkám. Netrvalo dlouho a Adina Nataše Willyho přebrala. Dokonce s ním v roce 1941 čekala dítě, které si nechala vzít. Když v roce 1942 odjela Mandlová filmovat do Německa, začala Nataša s Willym koketovat znovu.
„Když jsem se vrátila z Berlína a dozvěděla se, že mně Willyho za mé nepřítomnosti přebrala, naše přátelství skončilo a Nataša pak chodila s Willym téměř veřejně, z čehož po válce skutečně měla malér,“vzpomínala Adina. Laškování se Söhnelem se po válce stalo osudným Adině i Nataše. Gollová měla na sklonku války románek ještě s německým hercem O. W. Fischerem, který hrál u Pragfilmu v německých filmech hlavní role. Nataša byla v rozvášněné době revoluce pro národ kolaborantkou, která se tahala s Němci. Čekal ji pád až na dno a ve filmu několikaletý herecký půst.
Režisér a pijan
Mužem, který Nataše po válce pomohl snášet nelehký osud a vlastně ji vrátil divadelnímu publiku, byl režisér Karel Konstantin. Přijal nabídku v českobudějovickém divadle a s ním na jih naší vlasti putovala i někdejší filmová hvězda. Tam se Nataša opět blýskla v hlavních rolích. „To, že odešla s Konstantinem do Budějovic, to bylo její neštěstí. Konstantin byl alkoholik a ona se naučila pít,“ konstatoval po letech režisér Pohádky máje Otakar Vávra. Po pár letech se Karel s Natašou, oba už jako manželé, vrátili pokorně zpátky do Prahy. Když v roce 1963 Konstantin zemřel, byla to pro Natašu velká rána. Ve filmu se občas ještě nějaká malá rolička naskytla. Ty divadelní však začaly ubývat. Nešťastná a polozapomenutá Nataša začala čím dál tím častěji sahat po sklence.
