Článek
Pro herečku Mahulenu Bočanovou nastává nejkrásnější období v roce. Neskutečně si užívá vše, co se pojí s Vánoci. Ráda dělá radost lidem okolo sebe, a proto se letos rozhodla pomoci dětem, které to nemají úplně jednoduché. Stala se tváří projektu na podporu dětí v azylových domech.
Mahuleno, jaký je tvůj vztah k Vánocům?
Já Vánoce miluji, já jsem prostě „Vánočkář“, mám hrozně ráda ten kýč, mám ráda ta barevná světýlka. Lidé se chodí dívat, jak mi všechno doma svítí. Loni jsem to dotáhla do absurdna, měla jsem pět stromků, protože jsem si dala centrální do kuchyně, ale bylo mi líto, že ho nemám dole v obýváku, tak jsem tam dala ještě jeden. Pak skončil jeden před domem, na dolní terase byl čtvrtý a pak ještě jeden v koupelně. Všechny ozdobené. Vždy, když ke mně přijdou děti, tak jsou nadšené z tety Mahu. Dětem je se mnou prostě dobře, asi mi to dítě v duši zůstalo, protože Vánoce si užívám ve velkém. Jsem holka z vesnice, je mi tam dobře. Mně to menší město vyhovuje, tam jsou lidé takoví lidštější. Je mi tam fajn, mám tam přátele. Je to takový klidnější, vesničtější život. Vánoce jsou tam úplně nádherné.
Měla jsi nějaké vánoční přání, které se ti v dětství splnilo a doteď si na něj uchováváš živé vzpomínky?
Nejlepší dárek, z kterého jsem měla úplně největší radost, byl, když mi moje sestra nahrála kazetu Pomády. Nevím, jak se jí to tenkrát podařilo. Strčila jsem ji do kazeťáku a chrastilo to, jako když jede kolem vlak. Mně bylo v té době asi deset, úplně jsem to milovala a poslouchala jsem tu kazetu pořád dokola, až jsem ji vyposlouchala. Sestra má dodnes obrovský talent na to dávat dárky. Já nakupuju hodně dárků, drahé dárky, co si lidé nemůžou dovolit, chci jim tak udělat radost a splnit nějaký sen. Sestra to ještě k tomu vždy nádherně zabalí a dárky od ní mají nápad. Umí udělat radost.
Je naopak něco, co se ti nikdy nesplnilo?
Nic mě nenapadá. Já jsem člověk, který je spokojený se vším. Když je špatně, tak jsem spokojená, protože může být hůř. Když je dobře, tak se raduju, že je hezky.
A jaká jsou přání tvojí dcery Márinky? Liší se její přání, od těch, které jsi měla ty v jejím věku?
Máme autobiografii Dády a všechna její CDčka, to jí vydrželo až do jejích šestnácti. Občas to proloží Šelingrem a hrami, jak drží v ruce předměty a v televizi to ukazuje, co s rukama dělá. Tohle si přeje. Má ráda i elektronické knížky. A dělám jí radost tím, že ji vezmu na hory nebo k moři.
Co by si sis přála letos pod stromeček?
Aby byly všechny děti zdravé a šťastné a měly někoho, kdo je má rád.
