Článek
Davida Gránského už nebudeme dál vídat v seriálu Ohnivý kuře. Můžeme se na něj ale těšit jako na mladého doktora v dalším projektu TV Prima Modrý kód. K doktořině má prý blíž než k hoteliérství díky tomu, že rodiče jeho partnerky jsou primář a zdravotní sestra.
Budete se objevovat i v seriálu Modrý kód, doposud jsme vás vídali v Ohnivým kuřeti. Nebudou se divákům vaše postavy plést?
V Ohnivým kuřeti už jsem spolu se Simonou Babčákovou a s Petrem Štěpánkem skončil. Natočili jsme asi devadesát čtyři dílů a řekli si, že už toho bylo dost a je čas skončit. Moje poslední obrazy byly, když jsme si povídali po Skypu s tátou. Teď už tam opravdu nebudu a na Modrý kód už se těším opravdu dlouho. Doufám, že nebude nikomu z vedení vadit, když prozradím, že jsem měl nastoupit už na začátku natáčení, což bylo v srpnu, ale vlezl do toho soutěžní pěvecký pořad Tvoje tvář má známý hlas, a teď jsem konečně mohl nastoupit.
Takže jste dostal jinou roli, než vám byla přidělena původně?
Přesně nevím, ale myslím si, že je to jiná postava. Myslím, že se vyplatilo trochu počkat, protože teď budu synem primáře, kterého hraje pan Jiří Štěpnička, a synem Lenky Termerové. V „Kuřeti“ jsem byl vnuk hoteliéra, tady budu zase syn primáře.
Takže taková zlatá mládež je vaším hereckým seriálovým osudem?
Ne, tady je to trošku jiné. Je to neuvěřitelné, ale budu kladný hrdina. Je to, myslím, možná i poprvé, takže budu odpaněn.
Všichni říkají, že se záporné role hrají lépe. Je to pravda?
Jsou lepší a jsou i lehčí. Možná i zábavnější. Tady to bude strašný protiúkol. Ale to si dělám trochu legraci. Kladné postavy jsem už hrál na divadle a v muzikálech. A vlastně jsem už točil jeden seriál z lékařského prostředí, kde jsem byl doktorem. Takže nějaké zkušenosti mám, jak s kladnými postavami, tak s nemocničním prostředím. No uvidíme. Budu i operovat, tak jsem na sebe zvědavý.
Bojíte se krve?
Tam bude taková ta filmová krev. Krve se nebojím, ale neříkám, že je mi to úplně příjemné.
A jak to máte s chozením k doktorům?
Ukažte mi někoho, kdo miluje návštěvy u lékařů. Doktory samozřejmě nemám rád, protože to, že tam jdu, znamená, že mi něco je. Necítím se dobře, nějaké zlomeniny, angíny, bolení zubů a tak dále. Není nikdo, kdo by to měl rád.
Jaká byla vaše nejhorší zkušenost?
Úplně negativní naštěstí nikdy nebyla. Navíc mám doktorskou část rodiny, ať už v Motole nebo ve Vojenské nemocnici, tak je o mě dobře postaráno. Tatínek mojí přítelkyně je primář na očním, je oční chirurg, a její maminka je sestra na chirurgické pohotovosti. Takže mohu využít i inspiraci pro natáčení.
