Článek
Strmý vzestup, obří popularita, pád až na samé dno a smutné dožívání v nedůstojných podmínkách! Tak nějak vypadala životní sinusoida bohem nadaného a národem milovaného komika Vlasty Buriana. Miláčkovi publika se život ze dne na den změnil nejprve 1. září 1944, kdy Němci oficiálně zavřeli všechna divadla v republice, tedy i jeho divadlo, které bylo večer co večer beznadějně vyprodané. Burian, který ze dne na den přišel o své milované publikum, měl ale už brzy zaplatit mnohem větší daň za své prominentní postavení.
Po válce byl vyřazen z herecké obce, vystěhován z vily, obžalován z kolaborace a skončil za mřížemi. Souzen byl celkem třikrát, mimo jiné za přihlášení se k německé národnosti a za propagaci nacismu ve skeči Hvězdy nad Baltimore, kde parodoval Jana Masaryka. Odsoudili jej ke třem měsícům odnětí svobody (přesně ten čas trávil ve vazbě) a pokutě půl miliónu korun. K hereckému kumštu se stárnoucí a unavený Burian vrátil po šestileté pauze na konci padesátého roku na prknech karlínského divadla ve Frejkově inscenaci Nebe na zemi.
Právě karlínské divadlo se stalo na několik dalších let jeho hereckým útočištěm. A on jeho hvězdou. Už to ale nebyl ten energií a špílci nabitý komik. „Na rozdíl od svého předválečného způsobu herectví plného bezuzdné komiky, extempore a improvizace se v Karlíně musel držet psaného textu a pokynů režiséra, což mu činilo často potíže - na jeho osobitý přístup si opakovaně stěžoval například režisér Radok,“ píše v knize Hudební divadlo Karlín - Od varieté k muzikálu Pavel Bár.
Poslední Burianovou rolí v divadelním angažmá byl záporák a odpůrce kolektivizace Florián Ferkl v operetní agitce Zavinil to Ferkl? (1953), která u divadelního publika totálně propadla. „V angažmá Burian přesto zůstal až do roku 1957, kdy jej tehdejší karlínský ředitel a někdejší Burianův zaměstnanec Julius Lébl musel s těžkým srdcem propustit,“ píše se v knize, která mapuje historii karlínského divadelního stánku.
Po výpovědi z divadla zbývalo Burianovi pouhých pět let života a účinkování v podřadných estrádách po Československu. Při jedné z nich se v lednu dvaašedesátého roku nachladil, prodělal zápal plic a na následky plicní embolie zemřel.
