Článek
V meziválečných letech bylo její jméno opravdovým pojmem. Dnes něco řekne možná už jen teatrologům, historikům nebo milovníkům starých časů. Herečka Andula Sedláčková byla naší první velkou divadelní a filmovou hvězdou i prvním erotickým symbolem. Muži ji dychtivě obdivovali, ženy kopírovaly její styl a toužily se jí podobat.
Andule Sedláčkové, která na jevišti zářila například jako Dáma s kaméliemi či Líza v Pygmalionu, u nohou ležel nejen obyčejný dav, ale i kritikové. Její postavení bylo po první světové válce naprosto výlučné. To dokládá i fakt, že když byla ke své nelibosti přeobsazena v Národním divadle, dala naší první scéně sbohem a zanedlouho sklízela ovace před vyprodaným hledištěm Vinohradského divadla, kde s úspěchem hostovala řadu dalších sezón. Byla nejlépe placenou hvězdou, mohla si vybírat repertoár i divadelní partnery. Někteří z nich jako například Zdeněk Štěpánek nebo Hugo Haas jejímu šarmu podlehli i v soukromí.
Společně se svým prvním manželem, architektem Maxem Urbanem, byla Andula vášnivou filmovou průkopnicí. Založili si filmovou společnost ASUM a začali natáčet němé filmy. Sedláčková k nim psala scénáře a hrála také hlavní role. Byla tak vlastně naší první ženskou filmovou hvězdou. Drtivá většina z nich se ovšem nedochovala. Stejně jako její jediný zvukový film Tajemství lékařovo (1930), kde bylo možno slyšet hlas velké herečky.
Druhým manželem slavné divy byl věhlasný advokát Josef Kašpar. V době manželství s ním se Andule Sedláčkové v roce 1926 narodila jediná dcera Marcella. Na obálkách časopisů oblíbená herečka ochotně pózovala s roztomilou dcerkou. Málokdo však v té době tušil, že je nemanželská. Jejím otcem byl však velkoprůmyslník a politik František Xaver Hodáč, otec známé herečky Nataši Gollové. Marcella se později marně pokoušela jít ve stopách slavné matky.
Ve třicátých letech začala kariéra Anduly Sedláčkové stagnovat. Ona se ovšem nikoho o role neprosila. V roce 1939 si založila vlastní scénu. Divadlo Anduly Sedláčkové bylo v provozu až do roku 1944, kdy byly zavřeny všechny české scény. Po válce už jako bývalá buržoazní hvězda Sedláčková mnoho radostných chvil nezažila. Naposledy na jevišti stála v roce 1947.
Největší z českých hereček dožívala svůj život zcela v zapomnění bez divadla, které kdysi tolik milovala. V roce 1967 ještě oslavila své osmdesátiny velkým večerem v Lucerně. K životnímu jubileu dostala navíc titul zasloužilé umělkyně a zvýšení penze. Dlouho se však neradovala. Při venčení milovaného psa ji v centru Prahy nedaleko Stavovského divadla, kde jí kdysi publikum tleskalo, srazil motocykl a následky pro osmdesátiletou dámu byly fatální.
Na celou situaci později vzpomínala hereččina věrná kamarádka Ella Bozděchová. „Na zpáteční cestě od Tylova divadla úzkou ulicí do proluky se Marcella opozdila, já jsem se za ní ohlédla. Andula Sedláčková zatím rychle přešla přes cestu, a v tom zlomku vteřiny se to stalo. Šílenou rychlostí přiřítil se, nevím jak a odkud, motocyklista a srazil ji k zemi, když už byla na protějším chodníku,“ cituje vzpomínky hereččiny věrné kamarádky ve své knize Aféry Anduly Sedláčkové Josef Brož.
Nejslavnější herečka meziválečné éry utrpěla otřes mozku, zlomeninu pánve i další četná zranění. Po pětadvaceti dnech na nemocničním lůžku boj o život vzdala a odešla do hereckého nebe. Její jediná dcera Marcella spáchala za dva roky sebevraždu. Obě leží ve společném hrobě na pražském Vyšehradě.
