Článek
Donedávna jsme ji v českých seriálech vídali v rolích manželek, maminek, a zejména pak lékařek, nyní se Markéta Plánková představí ve zcela jiné, mnohem drsnější poloze. Zhostila se úlohy nezlomné kriminalistky Nadi Vokušové v novém primáckém kriminálním seriálu Mordparta.
Markéto, většinou jste hrála ženy, které nějak trpěly. Nyní ale hrajete silnou osobnost, jaké to je?
Nemůžu s tím až tak jednoznačně souhlasit. Každá postava měla více poloh. Nikdy nebyla jen černá, nebo bílá. Vždycky se v nich snoubí odhodlanost, bojovnost, ambicióznost a zároveň ženská křehkost a zranitelnost. Kapitán Naďa Vokušová je stejná... Oddaná své profesi, ale zároveň prožívající své osobní rodinné drama.
V jakých situacích se nejvíc projevuje její povaha?
Je to bývalá právnička, kterou ale přitahovalo víc trestní právo a kriminalistika, tak hned po škole nastoupila na post vyšetřovatele. Spolupracuje většinou s muži, musí používat konstruktivní myšlení, při výjezdních akcích prokazovat odvahu a rozhodnost. Jen občas si dovolí projevit se jako slabá žena.
Bylo pro vás výhodou točit ve skutečném prostředí?
Je pravda, že to bylo hodně jiné natáčení. Žádné umakartové ateliérové stěny, ale opravdové domy, byty, chaty, hausbóty, kanceláře... Dokonce i pitevna. To bylo děsivé. Nerezové stoly a všechny ty nástroje, trychtýře a na zemi odtoková jamka... ani nechci vědět, co se s naším tělem po smrti děje. K tomu ještě ten nasládlý odér. Asi i díky tomu je tam hodně pravdy.
Pomáhalo vám natáčení v terénu vcítit se do role?
Určitě ano. Byla nám zima, bylo to někdy časově úmorné natáčení, ale stálo to za to.
Sbírala jste inspiraci pro svou roli u skutečných policistů?
Měli jsme krátké školení o zbraních, ale s kriminalisty jsme se do kontaktu nedostali. Spíš jsem lovila inspiraci z amerických seriálů.
Vážně se točilo na skutečné pitevně?
Jednou se stopovalo natáčení, protože zrovna přivezli opravdovou mrtvolu a museli s ní do boxu. Když projížděla, zastavil se čas. Zasáhla nás najednou zvláštní pieta. Nakonec z toho zkolabovala pomocná maskérka.
Během natáčení kriminálky severského typu se mnohokrát řešily nehezké záležitosti, dotkly se vás někdy tyto hrůzy jako matky dvou dcer?
Člověk řeší natáčení jednak jako práci, přemýšlí nad svými texty, co má přesně dělat, na druhou stranu když jsme vyšetřovali případ znásilňování dětí, tak se mě to pochopitelně dotklo. Když jsem dělala jako kriminalistka rozhovor s puberťákem, který měl být znásilněný, tak mi to nebylo příjemné, byť jsem věděla, že je to herec a že je to nahraná situace. Člověk si uvědomí, že se takové věci bohužel dějí.
Měli jsme tam spoustu fotodokumentačního materiálů, videa, různé jiné věci, které jsme viděli. Musím říct, že se skláním před lidmi, kteří to dělají jako profesi. Že se zakousnou do případu a nakonec najdou pachatele. Tohle není vůbec jednoduché.
Budete to teď mít jednodušší před policisty při běžné silniční kontrole, když teď hrajete jednu z nich?
Určitě ne (směje se). Já se chovám podle pravidel, takže jsem přesvědčená o tom, že to ani nepotřebuju.
Máte ráda kriminální seriály? Nebo je raději nesledujete, protože se u nich bojíte?
Neee, bojím se jen u hororů. Televizi moc nesleduju, není čas. A když už kriminálky, tak ty staré, poctivé: Panoptikum Města pražského nebo Hercule Poirot. To je klasika, kterou mám ráda.
A detektivky v knižní podobě?
Agathu Christie. Tu jsem dřív četla hodně.
