Článek
Zdeněk Macura (50) už rok pracuje v Londýně, kde dělá skladníka, aby vydělal na živobytí v Praze. Jenže se ukazuje, že by nemusel dřít do úmoru pro jednu mezinárodní firmu, nebýt toho, že někteří lidé, jimž ve svém domě nedaleko Prahy poskytuje levné přístřeší, zneužívají jeho dobrého srdce. Řada z nich si najde tisíce prazvláštních výmluv pro to, proč zrovna oni nemohou zrovna uhradit nájem. „Chtěl jsem se už dávno vrátit, ale bohužel někteří nájemníci mají horší platební morálku a účty se musí platit,“ přiznal Super.cz v britské metropoli ochránce všech týraných žen.
Bývalý přítel Ivety Bartošové a člověk, který se jí na její žádost snažil pomoci od Josefa Rychtáře, dře ve skladu velké firmy. „Je to opravdu těžká práce, až tak, že aby člověk dodržel téměř nesplnitelnou normu, je to na úkor soukromí a volného času. Jste pak totálně bez síly a energie. Už jsem sepsal manuál, co by se dalo zlepšit, aby se pak zaměstnanci necítili jako otroci. Je to opravdu náročné, jako čtyřicetiletý chlap už nemám tolik energie jako ve dvaceti. Navíc jsou tu pracanti, kteří uměle navyšují normu kvůli tomu, že nejlepší pak dostanou přesčasy za dvojnásobek standardní mzdy. Opravdu se to nedá,“ svěřil se nám na kávě v centru Londýna Zdeněk.
„Skutečně jsem chtěl už skončit, ale je pravda, že někteří mí nájemníci mají problém s placením. A to mi lidé kolem říkají, že nájem mám zbytečně nízký. Jen třetina je bez problémů. Hodně jich musím uhánět, jsou i tací, kteří mi napíší dopis, že mají problém se zaměstnavatelem, že od příštího měsíce bude vše v pořádku. Pak pošlou o pětistovku navíc k dalšímu nájmu s tím, že ten dlužný budou splácet, ale později na to jaksi zapomenou. Jiná paní se zase rozhodla nájem věnovat kamarádce, která na tom byla momentálně špatně. Někdy je to milé, jak to vysvětlují,“ říká neustále naivní Macura, který slyšel už tisíce výmluv, proč někdo nemůže plnit své povinnosti, ale stále věří v to nejlepší v lidech.
Přesto říká, že se situace dostala do tak neúnosných mezí, že bude muset zakročit a s některými nájemci se rozloučit. „Snažil jsem se nabídnout některým i to, že když zrovna nemají peníze, aby pomohli alespoň s údržbou domu. Přemluvit část z nich k tomu je ale nadlidský úkol,“ krčí rameny muž, který má příští sobotu v Praze další přednášku ohledně domácího násilí. Proti němu ostatně tričkem bojuje i ve Velké Británii a s řadou místních lidí už diskutoval o tyranech mezi námi a o zlehčování situace.
„Dřív bych to asi také bagatelizoval s tím, že si to možná některé ženské zaslouží, ale slyšel jsem už tolik příběhů s podobným scénářem, že už chápu, jak závažný je to problém,“ dodal Zdeněk, než odjel na další noční směnu.
