Článek
Tohle tělo zbožňovaly davy. Josephine Bakerová byla ve dvacátém století nejslavnější tanečnicí, ale velice úspěšně „fušovala“ i do herectví a do zpěvu. Jako dětská zpěvačka a tanečnice vystupovala po nočních klubech už od devíti let. V sedmnácti sklízela první úspěchy na Broadwayi a obecenstvo se mohlo utleskat.
Po úspěchu v New Yorku odjela v roce 1926 do Paříže. Za pár měsíců jí Paříž ležela u nohou a Josephine začala nahrávat své první desky. Pro předválečnou Evropu byla nadaná Josephine symbolem jazzu.
Netrvalo dlouho a hvězda Josephine Bakerové zazářila i v Praze. „Bylo to neuvěřitelné. Nahoře neměla skoro nic, jen ty flitry a na zadnici banány. Když vrtěla prdelkou, banány mrskaly a lidi řvali. Byla rozkošná. To bylo tělo, takový dlouhý svaly, tam nebylo ani ň českého masa. Asi se naolejovala, jak se leskla. Lucerna praskala ve švech a ona netančila, ona to žila,“ vzpomíná Zita Kabátová v knize Miloš Havel - český filmový magnát.
Josephine ve své době ovlivnila estetické vnímání hned několika generací. A udávala i jiné trendy. Například si začala vyholovat podpaží a gelovat vlasy vaječným bílkem. Ženy, které obdivovaly její snědou pleť, se začaly houfně opalovat a brzy spatřil světlo světa první opalovací krém.
Úspěchy slavila po celém světě, ale nejraději se vracela právě do Paříže, kde v roce 1937 přijala francouzské občanství. Za druhé světové války pracovala jako špiónka a vyzvědačka proti německým fašistickým okupantům. Po válce si za statečnost vysloužila hned několik vyznamenání. Třeba Řád čestné legie. Velmi aktivně bojovala také proti rasové diskriminaci.
Na jevištích se objevovala ještě v závěru svého života, když už jí táhlo na sedmdesátku. Na začátku dubna roku 1975 byla uspořádána show k padesáti letům vstupu Josephine do světa šoubyznysu. O čtyři dny později ji ve spánku postihlo krvácení do mozku. Po převozu do nemocnice největší taneční legenda dvacátého století zemřela.
