Článek
Komedie Miroslava Cikána (†65) Studujeme za školou (1939) o rozdílech mezi teorií a praxí a jedné úspěšné studentské vzpouře není na našich TV obrazovkách reprízována zdaleka tak často jako další oblíbené študácké veselohry ze 30. let Škola základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939).
To je docela škoda, protože na Čs. filmové databázi je Studujeme za školou ohodnoceno velmi slušnými 73 procenty. Pravda, obě Fričovy komedie mají vyšší hodnocení, ale pokud máte rádi pamětnické příběhy a někdy narazíte na tento film, nenechte si ho ujít.
Co je víc: teorie, nebo praxe?
O co v tomto snímku jde? Třetí ročník obchodní akademie má velice přísného třídního profesora Vlka (František Smolík †81). Ten trvá na tom, aby studenti při zkoušení doslova odříkávali každé slovo z učebnice, kterou napsal. Když jednou prostořeká Eva Vichrová (Stella Májová †86) vysloví názor svého otce pochybujícího o účelnosti tohoto způsobu výuky, profesor se velmi rozzlobí. Obchodníka Vichra (František Kreuzmann st.†65) pozve do školy na pohovor. Po ostré diskusi se Vlk rozhodne poslat do Vichrova obchodního domu tři své studenty na prázdninovou praxi.
Karel (Rudolf Hrušínský †73), Vašek (Josef Kemr †72) a Ivan (Vladimír Salač †65) jsou přesvědčeni, že oslní ostatní zaměstnance svými schopnostmi, ale to se jim nepodaří. Dokážou sice citovat celé odstavce z teorie, ale při nejmenších praktických úkolech bídně selžou.
Například sice vědí, k čemu slouží konkrétní formuláře, ale nedovedou je kloudně vyplnit. A napsat správně obchodní dopis? No to už vůbec ne. Po prázdninách potvrdí spolužákům Vichrův názor, a když profesor Vlk znovu začne se svými pohrůžkami, vyhlásí mu otevřenou vzpouru. Vypadá to, že kvůli ní dojde i k vyloučení z akademie…
Profesor byl vrstevníkem svých studentů
Do snímku byli obsazeni další skvělí herci, kteří se prosadili už za první republiky, a úspěchy pak slavili i ve znárodněném filmu: Nataša Gollová (†76), Svatopluk Beneš (†89), Jaroslav Marvan (†72), Stanislav Neumann (†72) či František Kovářík (†98).
Ve snímku, jehož exteriéry se natáčely v Telči, ztvárnil Svatopluk Beneš profesora Horáka. Ve skutečnosti byl ale vrstevníkem svých filmových studentů – od Karla, Ivana a Vaška ho dělily pouhé dva, čtyři a šest roků.
Cikánův široký filmařský záběr
Režisér Miroslav Cikán sice nepatří mezi často připomínané tvůrce 30. a 40. let, jako byli Otakar Vávra (†100), Martin Frič (†66) nebo Václav Krška (†69), ovšem jeho přínos českému filmu této doby je nesporný. Již v roce 1934 režíroval Cikán pět snímků, v roce 1939, kdy točil Studujeme za školou, dokonce sedm.
S počtem téměř čtyřiceti filmů vzniklých během let 1933–1945 patřil mezi nejvytíženější tvůrce své generace. Jeho filmografie vyznačuje širokým žánrovým rozpětím: od komedií, melodramat a operet až po dramata, detektivky, psychologické i špionážní příběhy.
Navíc byl zručným a zkušeným filmařem a jako komerčně úspěšný tvůrce pracoval s herci v ateliérech rychle a ekonomicky. Obdobně tvořil i jeho souputník Vladimír Slavínský (†58). Výpovědní hodnota Cikánových i Slavínského snímků mívala sice výkyvy, přesto oba režiséři odvedli pokaždé filmařsky kvalitní práci.
