Článek
Za pár dnů bude oblíbenému herci a dabérovi osmdesát let. Neohlíží se zpátky, nebilancuje. Jako herec zažil Ladislav Županič všechno. Přesto rád vzpomíná na období, kdy stál v čele Hudebního divadla Karlín. Aby ne, za dobu jeho desetiletého šéfování posbíralo osm Cen Thálie.
„Procházím životem fatalistickým způsobem. Ne že bych úplně věřil v osud, spíš v to, že tak věci měly být. Vím, co bylo špatný, co dobrý. Naštěstí toho dobrýho bylo o hodně víc. Netrápím se tím, co by, kdyby. Prostě se to tak stalo a stejně se s tím nedá už nic dělat,“ řekl Super.cz.
Rodák z Prostějova vystudoval JAMU. V Praze nastoupil do Paravanu, kdysi populárního divadélka, sesterské scény Semaforu. Působil v něm Josef Škvorecký (†87), jeho žena Zdena (89), Jiří Hálek (†90), Karel Urbánek (†91) nebo Milan Neděla (†63). Pak prožil dva roky na vojně v muzikálové skupině Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
Když se šel představit do Realistického divadla, potkal Felixe Slováčka (80), spolužáka z JAMU. „Řekl mi, že Ludvík Žáček, ředitel Hudebního divadla v Karlíně, hledá rychlý záskok. Pan ředitel se mě zeptal, jestli jsem schopen naučit se roli za 14 dní. Já, že jo. A po tom hned přišel vrchol. Těžká role Riffa ve West Side Story, s hodně náročnou choreografií Luboše Ogouna. Zkoušeli jsme pět měsíců.“
Ten ´rychlý záskok´ způsobil, že v souboru karlínského divadla prožil 30 let. V roce 1990 se tam stal ředitelem režisér Zdeněk Pospíšil (†49). „Taky můj spolužák z JAMU, který vystudoval režii u Evžena Sokolovského. Už tehdy byl nemocný. Začal v divadle dělat divný věci. Pak, aniž by kohokoliv informoval, napsal na pražský magistrát, že se vzdává funkce.“
V té době byl Županič uměleckým šéfem, tak ředitelský post spadl na něj. Zpočátku to neměl jednoduché, protože si na místo pomýšleli jiní. Jeden dokonce napsal udavačský dopis. „Tohle trvalo rok a půl, než jsem se s některými kolegy rozloučil. A začala zlatá éra.“
Tu nastartoval muzikál My Fair Lady, s nímž dva měsíce vystupovali v Japonsku. Pro velký úspěch tam za dva roky hráli znovu, jen jiný repertoár. Za hlavní roli Lízy Doolittlové získala Yvetta Blanarovičová (59) Thálii. Ladislav hrál profesora Higginse. Za dobu jeho desetiletého šéfování dostalo divadlo osm Thálií. „Pochybuju, že by to někdo ještě dokázal,“ konstatuje.
„Když je člověk ředitelem, tak má na triku všechno. Já si dělal dramaturgii, obsazení, nasazoval jsem herce a zpěváky, které jsem měl rád, o kterých jsem věděl, že mě nepodrazí. A hlavně budou přínosem pro diváky. Přivedl jsem Radka Brzobohatého (†79), Vladimíra Brabce (†83), Jitku Molavcovou (73), Petra Štěpánka (74)…“
S láskou vzpomíná na slavná představení Klec bláznů, kdy za dvojroli obdržel Cenu Thálie (1998), Chicago nebo Hello, Dolly! „Někdo mi děsně záviděl tu velkou publicitu v televizi, v rádiu, myslel si, že se Thálie dostávají zadarmo. Byl to kamarád primátora Igora Němce. Takže si mě zavolali a řekli mi, že končím.“
To musel být šok! „Skutečně jsem fatalista, ty věci beru, že tak mají být. Jediné, co mě mrzelo, že jsem měl připravenou sezonu,“ vypráví o tom, co ho potkalo před 20 lety. „Nevypadá to, že by Karlín šel od úspěchu k úspěchu. Žádná ocenění, žádné Japonsko.“
Po neblahé zkušenosti odešel na volnou nohu. „Hrál jsem snad ve všech pražských divadlech, jenže postupně mě to přestávalo bavit. Teď účinkuju v Kalichu a v Divadle Bez zábradlí. Jinde už nechci, chci být ředitelem sám sobě,“ říká s úsměvem. Občas točí, dál se věnuje dabingu.
V souvislosti s dabingem nejde nezmínit, že dlouhá léta propůjčuje hlas americkému herci Clintu Eastwoodovi (93). „Je to krásné, jak jsme spolu zestárli. A je hezké stárnout s takovou superstar,“ říká o svém oblíbenci.
Za pár dní oslaví osmdesátku. Zajímalo nás, jak se udržuje. „Dohromady nijak. Už necvičím, ruply mně v kříži záda, člověk to s cvičením nemá přehánět. Udržuju se prací, rád chodím, rád jsem doma, mám rád irskou whisky, venčím pejska Maxíka.“
Má chatu nad Žampachem u Sázavy, kde dlouho nebyl. „Zákon schválnosti je, že třeba nemám práci a pravidelně se někdo ozve v pátek nebo v sobotu. Mohl bych tam být ve všední dny, ale rád se scházím s přáteli. Na chatu vede obrovský sestup a dva kamenné schody. Přijeli jsme s manželkou, uklouzla a rozbila si hlavu. Místo pobytu jsem ji vezl do krčské nemocnice.“
Před deseti lety měli Županičovi špatnou zkušenost z Kréty, kdy zájezd a hotel neodpovídal tomu, co jim bylo slíbeno. A tak pobyt stornovali hned po příjezdu. První den dovolené se sebrali a odletěli domů. „Nikam už nechci. Už nechci vstávat ve tři a jet na letiště jako idiot. Vím houby, kam poletím, jaký bude hotel, to už mě nebaví,“ řekl Ladislav Županič Super.cz.
