Článek
Kdo by neznal legendární film Hoří, má panenko, který v roce 1967 natočil režisér Miloš Forman? Zdánlivě prostý záznam průběhu jednoho zimního hasičského plesu s ústředním motivem hledání kandidátek na královnu plesu se mění v tragikomedii, když během bálu vyhoří chalupa a její starý majitel dostane ve spontánně uspořádané sbírce bezcenné lístky z totálně vykradené tomboly. Na skvost české kinematografie se můžete těšit 1. srpna ve 20:10 h na Televizi Seznam.
Touto hořkou komedií se tehdy pětatřicetiletý Miloš Forman rozloučil s českou částí své režisérské tvorby. Šlo zároveň o jeho poslední společnou práci s osvědčenými kolegy Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem. Nicméně Formanova spolupráce s kameramanem Miroslavem Ondříčkem pokračovala i nadále.
Šlo o stopáž nebo adeptky na miss?
Hoří, má panenko je také prvním Formanovým filmem, který byl točen v barvě. To umožnila spolupráce s italským producentem Carlem Pontim, který do projektu investoval 80 tisíc dolarů. Nikdo ale netušil, že vlivný Ital bude s filmem hrubě nespokojen a bude po Formanovi žádat peníze zpátky.
Pontimu prý nejvíc vadila volba královny krásy, protože všechny adeptky patřily podle něj spíš do panoptika. Oficiálně ale uvedl, že si objednal film dlouhý 75 minut a obdržel film dlouhý 73 minuty. Formanovi dokonce hrozil soud s možným desetiletým trestem za „poškozování socialistického majetku“. Trn z paty mu nakonec vytáhli francouzský producent Claude Berri a jeho krajan, režisér François Truffaut, kteří Pontiho podíl odkoupili, a získali tak mezinárodní práva, na čemž pochopitelně vydělali.
Poslední slovo měli soudruzi
Také naši soudruzi tvrdili, že film zesměšňuje hasiče, a aby jeho zhlédnutí náhodou někoho „nezkazilo“ nebo nepohoršilo, po pár týdnech promítání ho pro jistotu zavřeli do trezoru. Domácí publikum ho tak mohlo vidět až v době „perestrojky“ v roce 1988. A protože jde o skutečný skvost, před několika lety byl také digitálně restaurován.
Natáčením žilo celé Vrchlabí
Točilo se ve Vrchlabí a pro všechny místní to byla mimořádná událost. Většina filmových scén vznikla ve večerních hodinách, protože komparzisté chodili přes den do práce. Jak už bylo u Formana zvykem, herci i neherci točili bez scénáře. Režisér jim nejprve řekl, o co ve scéně půjde a oni pak všechny dialogy odříkali vlastními slovy. Tak byla zaručena maximální věrohodnost a spontaneita.
Centrem natáčení byl kulturní dům Střelnice a komparzisté dodnes vzpomínají, že filmaři byli velmi příjemní. Jedna z tehdejších maturantek později vyprávěla, že se na natáčení dostala díky červeným šatům.
„Pan Forman procházel vrchlabskou Teslou a vybíral si další lidi do filmu. Moje sestra šla k němu a zeptala se, jestli bych nemohla přijít. Odpověděl, že můžu, pokud budu mít do pátku červené šaty. Potřebovali červenou barvu jako kontrast k hasičským uniformám. Tak jsme nakoupili červenou látku a šaty pořídili,“ popsala svou cestu mezi aktéry kultovního filmu komparzistka, která pak měla za úkol pohybovat se v blízkosti tomboly.
