Článek
Dívčí romány, tzv. růžová knihovna, měly v knihovničkách našich babiček své nezastupitelné místo. Za první republiky vycházela spousta takových příběhů, například Jiskra se nebojí života, Dcerušky paní Veselé, Sextánka nebo Přednostovic Madlenka. Tyto románky popisovaly hlavní hrdinky jako moderní mladé dámy – dost často to byly „správné žáby z gymnasia hrající tennis“ –, a je zcela pochopitelné, že jejich příběhy končily očekávaným happy endem. V podobném duchu se točily i filmy určené dívkám a mladým ženám.
Jedním z nich je Jarčin profesor (1937), který propojil děj dívčího románku se studentskou komedií. Debutující režisérská dvojice Čeněk Šlégl (†70) a Jiří Slavíček (†56) v ní současného diváka zaujme hlavně v první polovině, která nemá daleko do kabaretu, je velmi dobře vypointovaná a nechybí jí nadčasový humor. V té druhé pak přebírá nadvládu romantická linie, která je sice předvídatelná, ale snesitelná, protože se vyhýbá kýči.
Příběh pochopitelně nikoho nepřekvapí, tempo je ale naštěstí svižné, takže všechna klišé se odbudou poměrně rychle. V hlavních rolích se objevili spolehliví Theodor Pištěk (†65) a Zdeňka Baldová (†73), které doplnili Hana Vítová (†73) s Gustavem Nezvalem (†90). Ve snímku si dále zahráli osvědčení Ladislav Pešek (†79) a Jindřich Plachta (†52). Zkrátka a dobře: nenáročná zábava (nejen) pro pamětníky.
Doktor Karel Stržický (G. Nezval) právě skončil vysokoškolská studia a marně čeká na učitelské místo. A tak se spolu s kolegy ze studií Petrem Laškem (J. Plachta) a Bořkem Navrátilem (L. Pešek) vydají na letní brigádu na statek dobromyslného sedláka Drahana (B. Pištěk). Ten si Karla velmi oblíbí díky jeho schopnostem, ovšem ještě větší pozornost věnuje „nádeníkovi“ i Drahanova půvabná dcera Jarča (H. Vítová).
Dnes známé turistické lokace
Film se natáčel v Praze a dále v Chotilsku a v Hněvšíně, který je nyní součástí Chotilska. Dnes jde o známou lokalitu u Slapské přehrady, která ale tehdy ještě neexistovala. Točilo se rovněž v obcích Mokrovraty a Čím na Příbramsku. Plachta v černošské masce si ve filmu zazpíval známou píseň My baby. Provázeli ho nesmírně populární Setleři.
Ideál všech paní a dívek
Gustav Nezval, který v tomto snímku debutoval, byl opravdu mimořádně pohledný muž s chováním gentlemana. Postavy milovníků, které ho proslavily, se mu ale protivily. „Má v sobě velké tajemství a kouzlo,“ říkaly si nejspíš divačky, které ho hltaly v přítmí kinosálů, když jako černý myslivec sváděl nezkušenou, ale živelnou a temperamentní Viktorku v podání Jiřiny Štěpničkové (†73) ve filmu Babička (1940). Ještě víc s ním musely cítit, když ho ve filmu Maskovaná milenka (1940) trápila Lída Baarová (†86) jako baronka Lenka Rossetti, která několik let zkoušela jeho věrnost.
S Jiřinou Štěpničkovou se Nezval setkal opět ve filmu Muzikantská Liduška (1940). Jako pravý gentleman ale nikdy nepromluvil o jejich tajné lásce. Stál také na její straně a hájil ji, když byla odsouzena za pokus o útěk z republiky. Rodina ale pro něj byla vždy na prvním místě a nikdy by ji neopustil.
