Článek
Ve studiu Supraphonu bylo 24. července 1973 vedro. Za mikrofonem stál vlasatý, tehdy dvaadvacetiletý blonďák jménem Jiří Schelinger (†30), za muzikantskými pultíky byla rozestavena kapela Faraon. Té šéfoval Karel Šíp (78). Nahrávala se píseň autorské dvojice Uhlíř/Synek. Něco o holubech.
Nahrávání trvalo dlouho. Všichni ve studiu si byli vědomi, že pracují s jedinečnou skladbou, kterou rozhodně nechtějí zkazit. Zpěváka sice do té doby nikdo pořádně neznal, měl ale zajímavý chraplák. Ten se nakonec podařilo vybalancovat s jemnějším zpěvem, který se k některým slokám hodil víc.
Také šum křídel, který měl zaznít v úvodu písně, se ukázal jako oříšek. Žádná taková nahrávka nebyla k dispozici, takže holuby nakonec nahradili racci. I se svým typickým křikem.
Na singlu vyšla píseň Holubí dům v říjnu onoho roku a spustila poprask. Ten vlastně dodnes úplně neustal. V anketě o nejlepší českou skladbu 20. století obsadila hitovka sedmé místo. Kdykoli se geniálně zazpívaná nosná melodie s nezapomenutelným textem ozve z některého rádia, což se děje prakticky denně, chytí za uši i srdce nejen pamětníky, i když je jí už 50 let.
Popěvek z ponku
Na začátku byl popěvek, o kterém skladatel Jaroslav Uhlíř (77) později tvrdil, že se „dlouho povaloval na ponku“. Těmito slovy označuje skladby, které čekají na finální dokončení. Ačkoliv melodii měl hotovou téměř okamžitě, refrén už mu dal víc práce. Píseň prý nejdřív opatřil vlastním textem, ten byl ale příliš patetický a téměř nic si z něj už nepamatuje.
Chopil se ho tedy „Emil Synek“. Zasvěcení věděli, že se za ním skrývá Zdeněk Svěrák (87), který v té době pod svým občanským jménem pracovat nesměl. Pseudonym vznikl složením křestního jména Svěrákova tchána (Emil Němeček) a dívčího příjmení Svěrákovy matky (Růžena Synková). Svěrák jej poprvé použil už mnohem dříve a politická perzekuce za tím nebyla.
Už v 60. letech otextoval například skladby Mám ráda hajnýho, Kapesníčky nebo Málokdy se vydaří takhle pěkné předjaří. Tak trochu se za ně ale styděl, nechal je proto podepsat pseudonymem. Tehdy ještě netušil, že Emil Synek je reálná postava, český dramatik, spisovatel a novinář, který ovšem před druhou světovou válkou emigroval do zahraničí.
Proč zrovna holubí?
Zdroje „holubí“ inspirace byly podle Svěráka prosté. „Můj tatínek býval nejenom včelař, ale i holubář. Od malička jsem tak slýchal šum křídel, když se holubi slétali na hozenou pšenici a vířili prach našeho dvorku. To je zvuk mého dětství – proto je ten dům holubí,“ vzpomíná.
„Věděl jsem, že si budu muset dát na slovech mimořádně záležet, abych Jardovi nezničil tu nesmírně krásnou a silnou melodii. A protože v písni je velmi mnoho dlouhých not, které bylo třeba naplnit dlouhými slabikami, všechno zrýmovat a nestvořit přitom blábol, bylo pro mě psaní slov k této písni jako křížovka. Nakonec vznikl velice náročný text – docela se divím, že si tuhle písničku lidi dodnes zpívají. Vždyť je ještě ke všemu plná archaismů – kdo třeba dneska ví, co to jsou cukrové homole?“ popisoval textař, scénárista, herec a muž mnoha dalších talentů v rozhovoru pro lidovky.cz.
Pro Jiřího Schelingera píseň představovala první velký hit, pro kapelníka Šípa zárodek budoucího problému: Stále populárnějšího zpěváka mu brzy přetáhl jiný kapelník, František Ringo Čech (80). Pro jeho skupinu to byl rozhodně přínos. Jestli platí totéž i pro českou hudební scénu, na tom se kritici neshodnou.
Místo textů, jako byl Holubí dům, začal totiž Schelinger zpívat popěvky typu Švihák lázeňský z pera svého nového zaměstnavatele. Schválně zkuste obě díla porovnat. I ze „šviháka“ se ovšem svého času stal hit…
Měl vystřídat Ozzyho
Faktem zůstává, že v roce 1977 nahrál s Čechem a jeho skupinou album Hrrr na ně…, které je označováno za první hardrockovou desku v Česku. Mezi příznivci Jiřího Schelingra se dokonce objevila fáma, že britská skupina Black Sabbath zvažuje jeho angažmá jako náhradu za Ozzyho Osbourna.
Další píseň s Čechovým textem, Což takhle dát si špenát, nicméně svým způsobem přispěla k Schelingerově tragické a zoufale předčasné smrti. Dne 13. dubna 1981 totiž odjel na pozvání bratislavského studia Československé televize do slovenské metropole, kde ji měl natočit na playback.
Za dosud nevyjasněných okolností tentýž den skočil z bratislavského Starého mostu do Dunaje. Od té doby ho nikdo neviděl. Tělo, které úřady označily za zpěvákovo, bylo vyloveno z vody až 7. května 1981 u osady Bodíky. Nikdo z rodiny ale identifikaci nikdy nepotvrdil.
