Článek
Horác Badman alias Hogofogo v tom měl jasno: „Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství.“ Dobře víme, že záporák z parodie o Limonádovém Joeovi, který miloval Trigger Whisky, neměl pravdu. Nadměrné pití bourá rodinné vztahy i dlouholetá přátelství a vede k celé řadě úmrtí.
Své o tom vědí lidé, kteří se léčí z alkoholové závislosti, stejně jako hrdinové filmu Dobří holubi se vracejí (1988), který budou dávat 13. července ve 20:10 h na Televizi Seznam.
Tragikomický příběh z protialkoholní léčebny natočil režisér Dušan Klein, který na jeho realizaci spolupracoval se spisovatelem a scenáristou Ladislavem Pecháčkem. Mimochodem, tito tvůrci připravili společně i filmovou sérii o Básnících, se kterou si Kleina většinou spojujeme, a také adaptaci Pecháčkova dalšího románu Vážení přátelé, ano (1989).
Hlavním hrdinou navenek úsměvného vyprávění je topič v Národním divadle Miloš Lexa (slovenský herec Milan Kňažko), kterého pití připraví o práci a dost možná i o sympatie platonicky milované sopranistky Soni (polská herečka Alicja Jachiewicz). Tvrdý režim panující v léčebně, kam musí Lexa nastoupit, je pro svobodomyslného nováčka očistcem. Lékaři totiž po pacientech požadují nejen abstinenci, ale i přísný řád. Hrdinova cesta k novému začátku není snadná, najít cestu zpět k sobě mu však nakonec pomůže jeho literární talent.
Party dalších pacientů přesvědčivě ztvárnili Vladimír Menšík (ministerský úředník Honzíček), Marián Labuda (farář Dorenda) či Zdeněk Řehoř (profesor Zlámal). V roli primáře Dobrotky se blýskl Josef Somr a despotického ošetřovatele Masáka ztvárnil Rudolf Hrušínský.
Kňažko jako dokumentarista
Milan Kňažko hraje ve filmu topiče. Zajímavé je, že tento populární herec pracoval v dělnické profesi i v reálném životě. Dokonce to bylo také v Národním divadle – ovšem ve Slovenském v Bratislavě, kde dělal kulisáka. Bylo to v době, kdy ho nepřijali na tamní Vysokou školu múzických umění. Kňažko je dnes uznávaným slovenským hercem, který naštěstí nezanevřel ani na české scény a jejich publikum.
Právě on tehdy natáčel soukromou vidokamerou kolegu Vladimíra Menšíka, který o pauzách bavil svými historkami celý filmový štáb. Šlo o poslední roli tohoto legendárního herce a baviče. Slavnostní premiéry konané 1. března 1989 se Menšík už nedožil – zemřel v květnu 1988. Kňažko poté věnoval svou nahrávku jeho rodině.
Zajímavosti z natáčení
Ve scéně na samém začátku filmu, kdy se hlavní hrdina snímku opije a v divadle přetopí, se na jevišti hraje Smetanova opera Libuše.
Sopránová árie, kterou zazpívá na večírku Lexova přítelkyně Soňa, je Pucciniho skladba O mio babbino caro (Ach, můj drahý tatíčku) z opery Gianni Schicchi.
Jako komparzistka se ve filmu objevila poprvé i Aňa Geislerová, které bylo tehdy 12 let. První svůj záběr zkazila, protože do Vladimíra Menšíka a Milana Kňažka vrazila. V jejím případě určitě platí, že chybami se člověk učí.
Budova záchytné stanice ve filmu byla ve skutečnosti Městská knihovna v Humpolci. Točilo se v reálné léčebně v klášteře v Želivi a v komparzu si zahráli i její skuteční pacienti.
