Článek
To, že práce šlechtí, věděli dobře i králíci z klobouku Bob a Bobek. Ale to, že práce může dokonce léčit, zjistil akurátní úředník Tříška, který si kvůli vyhoření (řečeno dnešními slovy) musel nechat naordinovat zdravotní dovolenou.
Nestrávil ji sice podle svých představ, protože na venkově se chtěl hlavně povalovat, ale nakonec začal stejně jako ostatní členové jeho rodiny pomáhat při žních. „Zázračně“ si při tom spravil nervy a ještě zjistil, že se mu po fyzické práci dobře spí. Komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) uvidíte 11. července ve 20:10 h na Televizi Seznam.
Veselohra se měla původně jmenovat Obžínky, ale tento název připadal režisérovi Josefu Machovi málo výstižný. Protože se točilo v poúnorové euforii, byly na pořadu dne práce a budování světlých zítřků. V době vzniku snímku se ale naštěstí pomáhalo ještě z radosti. Také nikdo neříkal „soudruhu“, tvůrci se obešli bez sovětských poradců i bez nervy drásající komunistické propagandy. Takže se té práce ve filmu nemusíte bát.
„Herec z boží milosti“
Bývalého vrchního oficiála a pozdějšího referenta bytového úřadu Odona Tříšku ztvárnil svým nezaměnitelným způsobem Saša Rašilov st. Možná to nevíte, ale tento korpulentní herec s dobráckou tváří pocházel ze zchudlého šlechtického rodu a ve skutečnosti se jmenoval Wenzel Rasch rytíř von Hessen. Vyučil se sice typografem, ale táhlo ho to k herectví. A tento zájem v jeho profesním rozhodování nakonec zvítězil.
Rašilov začínal v kabaretech, kde mu ohromně vyhovoval přímý kontakt s publikem. Na kabaretních scénách získal praktické herecké zkušenosti, zejména schopnost improvizovat. Měl také pozoruhodnou schopnost přetvářet klasické divadelní role podle svého naturelu, což mu zajistilo mimořádnou diváckou popularitu. „…dovedl hereckým citem bezpečně vyhmátnout postavu a nemusel o ní přemýšlet. O takových se říká, že jsou to herci z boží milosti,“ řekl o něm herecký kolega Ladislav Boháč. Od roku 1921 do roku 1955 byl Rašilov členem činohry Národního divadla v Praze.
Sběratel i říční kapitán
Pamětníci přidávají k dobrému, že oblíbený herec byl vášnivým sběratelem starožitných sloupkových hodin, kterých měl snad kolem stovky; dokázal také opravovat starý nábytek. Rašilov žil několik let i na hausbótě, se kterým kotvil buď u Žofína naproti Národnímu divadlu nebo v Podolí, což ve své sympatické knížce Tajnosti zákulisí připomněl i jeho kolega Bohumil Bezouška. Nakonec si ale zakoupil dům na Zbraslavi.
Lež má krátké nohy
Protože film se nestihl natočit přes léto 1949, kdy měli divadelní herci prázdniny, použil ředitel Barrandova lest. Poslal Rašilovovi telegram, že je v divadle omluven. To ale nebyla pravda – řediteli šlo pouze o to, aby se Trampoty urychleně dokončily. Jak známo, lež má krátké nohy… Herci záhy zavolala manželka, že ho v divadle shánějí. Jenže ten v tom byl nevinně, takže vysvětlovat muselo filmové studio. Mimochodem, představitel oficiála Tříšky, který dával vždy přednost divadlu před filmem, dostal za tuto roli Národní cenu.
