Článek
Říkalo se mu „král swingu“. A tím noblesní Karel Hála (2. 10. 1933-6. 7. 2008), typický dokonale holou hlavou a dobře padnoucím oblekem, opravdu byl. Zpěvák se dlouhodobě těšil velké popularitě především u starší generace. Vždyť také největší úspěchy slavil na přelomu 60. a 70. let.
Frázoval lépe než Sinatra
Hála měl krásně osobitý témbr hlasu a perfektní frázování, které by mu mohli závidět všichni zpěváci dnešní generace. Kolega Milan Drobný (78) ho označil za svého swingového učitele. „Když jsem působil s Karlem Gottem v kavárně Vltava, on už měl hit Ona je krásná,“ připomněl zpěvák při jedné příležitosti. K Hálovým velkým hitům patřily písně Dej mi pár okovů, Hádej, Matyldo, Dívko toulavá, Lodí bílou, Ona je krásná jak štěstí, Můj otčenáš, Šeříky až bílé pokvetou nebo Praha už volá, kterou zpopularizoval film Vesničko má středisková (1985).
Sám Hála říkával, že nejlepší školu dostal v orchestrech, kde začínal – u Karla Krautgartnera a u Karla Vlacha. U obou kapelníků působili vynikající hudebníci, mj. trumpetisté Richard Kubernát, Jiří Jelínek či Ivo Preis.
„Učili mne swingovému frázování, práci s českým textem, což byl největší problém. A ještě jsme při tom zažili spousty legrace,“ prohlásil kdysi Hála, jemuž hlasový rozsah umožnil neomezovat se pouze na swing, ale úspěšně vyzkoušet i odlišné styly. „On frázoval takovým způsobem, že kdyby měl takto v češtině frázovat Frank Sinatra, tak by to nedokázal,“ vysekla mu poklonu Eva Pilarová (†80).
Zahrál si i v několika filmech
Hála během své kariéry většinou vystupoval jako sólista, ale na kontě má také řadu duetů, například s Laďkou Kozderkovou (†37), Yvettou Simonovou (94) nebo Karlem Štědrým (†80).
Uplatnil se i jako herec ve filmech Kdyby tisíc klarinetů (1964), Nebeští jezdci (1968), Světáci (1969), Noc na Karlštejně (1973) či Blázni, vodníci a podvodníci (1980).
Alkohol, nikotin a krásné dámy
Zpěvák se sametovým barytonem byl ale také věčný bouřlivák. V soukromí se rád napil, provázely ho též cigarety a společnost krásných žen. Jeho pití si zmínil ve svém deníčku i režisér Zdeněk Podskalský (†70), který s ním točil Noc na Karlštejně: „Pátý den. Dnes jsme nenatočili vůbec nic, pršelo. Hála a Štědrý se pěkně zlinkovali, měli zpívat a nezpívali.“
S nejbližšími nevycházel
Alkohol a cigarety lze chápat jako součást „uměleckého koloritu“, jenže Hála při tom všem zapomněl myslet na nejdůležitější osoby svého života. Podle starší sestry Reginy se podobal chlapci Kaiovi z pohádky o Sněhové královně, kterému spadl do oka ledový střípek, a on byl potom zlý. Prý kolem sebe často šířil polopravdy, jen aby ospravedlnil svou nechuť vídat se s nejbližšími. Tvrdil, že ho všichni opustili – ve skutečnosti opouštěl on je.
Byl několikrát ženatý – různé zdroje uvádějí, že dvakrát, třikrát či dokonce pětkrát. Podle dalších zdrojů měl buď dvě nebo tři vlastní dcery a jednu adoptivní. O vlastních měl později prohlásit, že na něho zanevřely, protože odešel od jejich matek, ale… Hálova sestra Regina jednou zmínila, že když se vdávala jeho nejstarší dcera, poprosila ho, aby ji odvedl k oltáři. On ale na její svatbu vůbec nedorazil! Po roce 1989 se Hála stáhl do ústraní a odstěhoval se na venkov. V posledních letech svého života vystupoval spíše sporadicky.
