Článek
Řečeno dnešním slovníkem: Ladislav Boháč (14. 4. 1907 - 4. 7. 1978) byl sexy chlap, po kterém šly ženské jak vosy po limonádě. Jeho cesta ke kumštu nebyla úplně přímočará, ale prosadil se velice záhy. Hercův otec Antonín, zakladatel moderní demografie a statistiky v Československu, chtěl, aby Ladislav vystudoval právnickou fakultu. Po maturitě na renomovaném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze (kam chodili také mj. Jiří Voskovec a Jan Werich), se tedy mladý Boháč přihlásil na práva a současně i na konzervatoř.
Radši praxe než teorie
Klíčové pro něj bylo setkání s režisérem Jiřím Frejkou, který mu nabídl spolupráci v Osvobozeném divadle. A rázem bylo po studiích. Ladislav Boháč se rozhodl dát přednost praxi před teorií, opustil obě školy a začal se naplno věnovat herectví.
O tom, že měl skutečně mimořádný talent, svědčí, že se už v roce 1929 stal členem Národního divadla. Na naší první scéně zůstal s přestávkou v letech 1967-1972 až do roku 1975. Od roku 1949, kdy se začal angažovat, na ní po dobu čtyř let působil i jako její první poúnorový ředitel.
Kritika vyzdvihla jeho Fausta
Boháčovými hlavními jevištními devízami byla fyzická přitažlivost, kultivovaný herecký projev a podmanivý hlas. Ve zlaté kapličce ztvárnil první titulní roli v Radúzovi a Mahuleně (1931). Další velké role mu přinesl především klasický repertoár. Jeho herectví bylo natolik působivé, že ho kritika označila za jednoho z nejlepších Faustů v historii českého divadla.
První filmový milovník
Velmi záhy si odbyl i první filmovou zkušenost. Bylo to v roce 1933 ve slavném filmu Extase, kde ale pouze předaboval hlas jedné z postav. První pořádnou roli získal až ve snímku Mravnost nade vše (1937), kde si zahrál po boku Hugo Haase (†67) a Adiny Mandlové (†81). A pak už šel z role do role a díky filmům Bílá nemoc a Karel Hynek Mácha (oba 1937) se stal velkou hvězdou stříbrného plátna. Určitě si ho pamatujete i jako sympatického profesora francouzštiny z dodnes oblíbené komedie Škola základ života (1938). V následujících válečných letech patřil Boháč k největším milovníkům naší kinematografie.
Jeho partnerkami byly přední české filmové milovnice předválečného a okupovaného Československa jako Zdenka Sulanová (†84), Hana Vítová (†73), Lída Baarová (†86) aj. Boháč na rozdíl od řady svých kolegů sice po válce nebyl obviněn z provinění proti národní cti za okupace, ale kariéru měl nahnutou, protože na vrcholu stanul právě během válečných let.
Proto se snažil ze škatulky milovníka vymanit a přijal několik rolí v historických filmech. Ztvárnil mj. postavu Jana Rokycany v prvním českém barevném filmu Jan Roháč z Dubé (1947) či Jakoubka ze Stříbra v prvních dvou dílech Vávrovy Husitské trilogie (1954, 1955). Boháčovou poslední filmovou rolí byla postava souseda Halíka v dramatu Jakub (1976) o chlapci, který se po šesti letech v dětském domově snaží sžít s otcem, jenž se právě vrátil z vězení.
Šťastně ženatý až do smrti
Svůj kultivovaný hlasový projev uplatnil Boháč také v rozhlase, v dabingu a při namlouvání krátkometrážních dokumentů. Množství příležitostí mu nabídla i televize. Fanynky mu sice ležely u nohou, ale v jeho případě měly smůlu. Velký filmový fešák byl totiž ženatý. Jeho první manželství s lékařkou Taťánou Hálkovou, která byla vnučkou básníka Vítězslava Hálka, se sice rozpadlo ještě před válkou, zato s druhou ženou Hanou Porgesovou (†81) zůstal Boháč až do své smrti. Od té uplynulo právě 45 let.
