Článek
Nejdřív kvízová otázka: Který seriál z domácí produkce si u nás jako první zasloužil označení „nekonečný“? Jasně, dnes bezkonkurenčně dominuje novácká Ulice vysílaná od roku 2005, která má už více než 4500 dílů. Od roku 1971 do roku 1987 ale tehdejší Československá televize nabídla divákům celkem 561 příběhů, které si sami napsali. Tomu projektu se říkalo Bakaláři a u jeho zrodu stála Libuše Pospíšilová (2. 8. 1923 – 18. 6. 2013). Zemřela před 10 roky.
ČT Bakaláře dodnes úspěšně reprízuje, z původně natočených příběhů jich 185 můžete stále najít v archivu na webu ceskatelevize.cz.
Příběhy doprovázely losování Matesa
Myšlenka pořadu i jeho název byl nápad právě Libuše Pospíšilové: „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila podle Týdeníku televize.
Pořad původně tvořil součást slosování televizní loterie Mates. Šlo o tři krátké komedie v jednom vysílacím bloku. První tři pokračování uváděl Miroslav Horníček (†84), později dvojice Libuše Pospíšilová jako dramaturgyně a herec Vladimír Menšík (†58). Ten také napsal úplně první díl s názvem Kufr za dveřmi. Tak se seriál původně i jmenoval.
Manžel v něm při banální hádce rozkopne dvířka kredence. Kufr, do kterého později žena skříňku zabalí, aby ji mohl odnést do opravny, manžel považuje za kufr, který mu žena sbalila, když se rozhodla ho vyhodit z domu.
Divákům se krátký a vtipný příběh zalíbil a psali si do televize o další povídky. Tvůrci z redakce zábavných pořadů se dohodli s úspěšným scenáristou Jaroslavem Dietlem (†56) a populárním psychiatrem Miroslavem Plzákem (†85), že je budou psát společně. Jenže ani fenomenální Dietl neměl bezednou studnici nápadů, a tak přišel nápad zapojit diváky. Život sám přece přináší jednu humornou situaci za druhou.
Diváci zaplavili televizi dopisy
Diváci reagovali bleskově a do televize začaly chodit tisíce dopisů, z nichž se dala čerpat inspirace. Navíc, příběhy ze života byly přirozeně prosté (někdy ovšem i sprosté), jednoduché a často s překvapivým rozuzlením. Lidé se bavili a představovali si, jak by se zachovali, kdyby se situace nestala Pepovi ze Lhoty, který poslal námět, ale přímo jim.
Jaroslav Dietl napsal celkem 168 příběhů. Trval na tom, že chce vidět všechny dopisy s náměty, protože někdy mu stačilo přečíst jednu větu a věděl, že má v rukou skvělý úlovek.
Než se vžil název Bakaláři, přejmenoval se seriál ještě na nějakou dobu na Bakaláře vědy manželské. Stalo se tak prý pod vlivem spoluscenáristy Plzáka, který byl jedním z našich prvních vztahových poradců.
Dětské hvězdy vybírala pomocná režisérka
V Bakalářích se vystřídali nejlepší herci, mnozí opakovaně. Občas bylo potřeba dodat i nějakou „dětskou hvězdu“. Role se ale neobsazovaly konkurzem, protože na to nebyl čas, a tak pomocná režisérka vždy přivedla nějaké dítě a točilo se. Jedním z dětských herců byl například Jan Potměšil (57).
Velice často si v povídkách zahrál Vladimír Menšík, který Bakaláře moderoval a měl ve smlouvě, že případné obsazení v příběhu nebude mít honorované. Jeho služeb z úsporných důvodů rád využíval zejména režisér Jaroslav Dudek (†68). Příběhy točil střídavě s kolegy Václavem Hudečkem (†62) a Jaroslavem Hanušem (†70).
Menšík si to ovšem od Československé televize vybral jindy a jinak. Když se natáčel seriál Chalupáři, byl jeho honorář bezkonkurenčně nejvyšší. Představoval na tu dobu astronomických 108 tisíc korun. Jiří Sovák (†79) a Josef Kemr (†72), kteří byli hlavními hvězdami, se museli spokojit každý se 70 tisíci korunami československými.
Pro srovnání: za Sovákův a Kemrův honorář se tehdy dal pořídit nejluxusnější žigulík, patnáctistovka. Za Menšíkův už byla volha…
Chytilová ji angažovala jako Smrt
Libuše Pospíšilová se ale stala dramaturgyní na Kavčích horách až poté, co absolvovala pestrou hereckou kariéru. Tu ostatně ani její televizní funkce tak docela neukončila.
Narodila se v Habrovanech u Vyškova. Vystudovala herectví na brněnské Státní konzervatoři a už za studií hrála v brněnském Městském divadle mladých. Krátce prošla Beskydským divadlem v Hranicích na Moravě, Hanáckým divadlem v Přerově i olomouckým Krajským oblastním divadlem. Pak zakotvila v pražském Divadle na Vinohradech.
Po odchodu z Vinohrad se stala dramaturgyní, scenáristkou a v 70. letech zástupkyní šéfredaktora Hlavní redakce zábavných pořadů v Československé televizi Praha. Tím si paradoxně řekla asi o svou nejvýraznější hereckou roli podnikové šéfky s funkcionářskými manýry v komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne režisérky Věry Chytilové. Představiteli titulní role Leoši Suchařípovi se v závěru zjeví jako zosobněná Smrt.
Jako dramaturgyně se podílela nejen na Bakalářích, ale i na dalších seriálech. Zatímco Žena za pultem nebo Plechová kavalerie skončily zaslouženě v propadlišti dějin, Nemocnice na kraji města je věčná.
