Článek
S Divadlem Járy Cimrmana byl neodmyslitelně spojen i Jan Kašpar (6. 9. 1952-11. 6. 2013), od jehož předčasné smrti uplynulo nedávno deset let. Vousatý sympaťák se vyučil zámečníkem, ale této profesi se nevěnoval a hned po škole šel dělat kulisáka do Městských divadel pražských. Poté, co si v roce 1975 zahrál v tajně konaném představení Žebrácké opery Václava Havla, musel z MDP odejít.
„Já jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Bylo mi řečeno, že z toho můžou být nějaký problémy, ale to mě tak nějak nezajímalo," vzpomínal Kašpar ve 13. komnatě České televize. I později se ale aktivně účastnil disidentských akcí a jednou dobu byl také blízkým přítelem Olgy Havlové (†62).
Karásek, chlapec zvědavá
V říjnu 1975 našel azyl v Divadle Járy Cimrmana, kde pracoval jako kulisák. Od roku 1985 zde jako herec-neherec (stejně jako většina členů divadelního souboru) začal vystupovat v cimrmanovských hrách. Svůj nestrojený a civilní herecký projev předvedl mj. ve hrách Vražda v salonním coupé – Bierhanzel; Posel z Liptákova – otec; Hlavsa, Dlouhý, Široký a Krátkozraký – král, Děd Vševěd; Afrika – náčelník Líná Huba. Diváci si jej mohou pamatovat i jako náčelníka Karla Němce ze hry Dobytí severního pólu nebo praotce Čecha z poslední cimrmanovské hry České nebe.
Některé role byly Kašparovi psány přímo na tělo, případně přizpůsobeny jeho možnostem. Jak sám říkal, dostával „role sedací“. V roce 1988 totiž při prořezávání stromu na chalupě v jižních Čechách spadl ze stromu a od té doby byl na vozíku.
Ve hře Záskok tak hrál principála ochotnického souboru, který se na jevišti objevil jako „zvědavý invalida Karásek“ vždy, když hercům vypadl text. Věta „Vítej, Karásku, už jsi nám tu chyběl, chlapče zvědavá“ patří mezi cimrmanovské perly. Na tělo mu byla napsána například i role horolezce Sváti Pulce, který ve hře Švestka nemůže očesat strom, protože je na vozíku.
Bral život, jaký byl
Jan Kašpar se se svým životním traumatem vyrovnal obdivuhodným způsobem. Dokázal se rychle vrátit do obou svých profesí – divadelního technika i herce. Nejvíc mu v tom pomohli právě kolegové z divadla, a hlavně Zdeněk Svěrák (87).
Oba pak stáli u zrodu Centra Paraple, která pomáhá lidem s poškozenou míchou vrátit se do aktivního života. Na vozíku poznal i svou manželku Hanu. „Když jsem se s ním seznámila, tak už byl pět let na vozíku. A neřešil to nikdy. On to bral jako fakt. Nepřemýšlel nad věcmi, které nejdou změnit,“ řekla ve 13. komnatě Hana Kašparová.
Zrzavý se taky oslavujou?
Stejně jako většina hereckého souboru Divadla Járy Cimrmana hrál Kašpar i ve filmech scenáristické dvojice Zdeněk Svěrák – Ladislav Smoljak. Na stříbrném plátně se takto uvedl jako vrchní v restauraci U Žáby v komedii Vrchní, prchni! (1980), krajánek v mystifikační komedii Jára Cimrman ležící, spící (1983), agent Ziegler v kriminální komedii Rozpuštěný a vypuštěný (1984) nebo jako kulisák a herec Honza Melichar v hořké komedii Nejistá sezóna (1987).
Kromě výše uvedených filmů Ladislava Smoljaka (†78) si Kašpar zahrál i pod režijním vedením Jiřího Menzela (†82) v komedii Vesničko má středisková (1985), ke které dodal scénář Zdeněk Svěrák. Určitě si vybavíte scénku, ve které se řidič Pávek (Marian Labuda †73) ptá jeho postavy bagristy Ferdy: „Zrzavý děti se taky oslavujou?“ a dodá: „Oslavuj, ale prací!“
Po svém pádu a po roce 1989 hrál Jan Kašpar už jen ve dvou snímcích: Kolja (1996) a penzista na vozíku ve Vratných lahvích (2006). Oba natočil režisér Jan Svěrák (58) podle scénářů svého otce.
Jan Kašpar, kterého osud potrápil víc než dost, hrál do posledních chvil svého života. Nakonec ho ale zradily plíce. „Byl to skutečně talentovaný herec a divadlo miloval, jak zákulisí, tak jeviště. Bude nám hrozně chybět, pro mě byl vzorem tím, jak se má člověk vyrovnávat s nepřízní osudu. Byl to podle mě hrdina,“ řekl o něm Zdeněk Svěrák.
