Článek
Režisér Martin Frič (†66) natočil s Vlastou Burianem (†70) v roce 1940 dva filmy, které jsou dodnes divácky atraktivní. Kromě veselohry Když Burian prášil to jsou Katakomby, kde si král komiků zahrál poctivého a svérázného oficiála Bormana, který mluví tak, jak mu „zobák narost´“. A protože je upřímný, často se hádá se svým nadřízeným, přednostou pozemkového úřadu Sýkorou (Jaroslav Marvan †72).
Jedním z Bormanových kolegů je i mladý a pohledný doktor Marek (Antonín Novotný †92), který je zamilovaný do bohaté a rozmarné Nasti Borkové (Adina Mandlová †81). Kráska bydlí v protějším hotelu a poblouzněný Marek se na ni musí dívat zdola – z „katakomb“, ve kterých spolu s Bormanem pracuje. Nasťa je navíc zasnoubená se zazobaným ředitelem Kryštofem (Čeněk Šlégl †70). Doktora Marka přijde jednoho dne navštívit kamarád, inženýr Rudík (Raoul Schránil †88), který si má vzít Kryštofovu dceru Irenu (Nataša Gollová †76).
Večer se na úřadě koná večírek, jehož hlavním hostem je pan prezidiální Borek (Theodor Pištěk †65), který nadevše miluje karty. Jenže najděte v „lepší společnosti“ někoho, kdo umí mariáš. Protože Borman hraje karty jako velmistr, a navíc má s Markem noční službu v katakombách, jsou oba povoláni na večírek – Marek má tančit a dělat společnost dámám, Borman má mastit karty s tím, že pana prezidiálního nechá vyhrávat. On si ale nebere servítky: „Pan prezidiální je báječnej člověk, ale karty hraje jako ponocnej.“ A právě Bormanova nepodlézavost udělá na pana prezidiálního ohromný dojem.
Nespokojený Burian
Jednalo se o Burianův 29. film a Borman je označován za jednu z jeho nejlepších rolí. Pro krále komiků ale Katakomby představují zároveň i nepříjemný mezník: z důvodů, které nebyly nikdy uspokojivě vysvětleny, se rozešel s Martinem Fričem.
Burianův tradiční „nahazovač“ Jaroslav Marvan dostal za tento film Státní cenu. Sice to bylo za celoživotní dílo, ale speciálně s přihlédnutím k postavě přednosty Sýkory v Katakombách. Krále komiků se to hluboce dotklo. S kolegou prý dva měsíce nepromluvil. Sám Marvan později vzpomínal, že od té doby se k němu Burian choval jinak.
Mandlová šila u Podolské
Elegantní róby, které vynesla Adina Mandlová, dodal slavný módní salón Hany Podolské.
Ve filmu si nezazpíval jen Vlasta Burian, ale i tehdy velice oblíbená formace Kocourkovští učitelé. Šlo o komické, satirické, humoristické a recesistické pěvecké sdružení, které původně vzniklo jako čistě amatérská studentská legrace, jež původně chtěla humornou formou parodovat někdejší škrobenost velkých učitelských pěveckých sborů.
K nejznámějším hitům „Kocourů“ patří například Píseň o volu, Balada o hřídeli osmkrát zalomené, Hispaniana či Otoman a lesní panna. Po roce 1948 se ale pěvecké sdružení stalo trnem v oku novému režimu. Tento typ humoru se mu vůbec nehodil do krámu, protože pro pracující masy byl málo angažovaný.
Kocourkovští učitelé tak na české hudební scéně působili od konce 1. světové války do poloviny 50. let. Ve filmu Katakomby zpívají mj. slavnou Oslí serenádu Rudolfa Frimla.
