Článek
Diváci jeho filmy milují, kritika je většinou cupuje. Režiséra Zdeňka Trošku (71), který 18. května slaví 70. narozeniny, ale jízlivé komentáře nikdy netrápily: „…já přece nedělám filmy pro kritiky,“ řekl před časem v jednom rozhovoru. „Film točím pro diváka a divák je tím jediným lakmusovým papírkem, který je pro mě směrodatný.“ Podle něj by bylo špatně, kdyby desítky kritiků film pochválily, a kina zela prázdnotou. V jeho případě platil naštěstí opak - kritika nad filmy ohrnovala nos, ale kina byla plná.
„Do toho čubčince?“
O svém budoucím povolání měl rodák z jihočeských Hoštic u Volyně jasno už od páté třídy – jednou z něj bude filmový režisér. Podle přání jedné babičky se měl přitom stát farářem a podle druhé učitelem.
Když doma naznačil, jakým směrem by se chtěl profesně ubírat, byl oheň na střeše. Babička lamentovala: „K filmu, jo? Do toho čubčince? Ukazujou pořád v televizi, jak se to spolu válí v posteli, a ty bys do toho šel? Opovaž se!“
Proč s ním maminka nemluvila
Zdeněk Troška se opovážil. Jako samostatný režisér debutoval v roce 1979 v jedné z povídek ve filmu Jak rodí chlap. Do povědomí se dostal o čtyři roky později s filmem Bota jménem Melichar. Proslavila ho ale především letní trilogie Slunce, seno… (1983, 1989, 1991). Zajímavé je, že když se mu nápad na film rodil v hlavě, ale scénář ještě nebyl na světě, už věděl, že hlavní roli svěří Heleně Růžičkové (†67) a Evíka si zahraje Jaroslava Kretschmerová (67).
V legendární trilogii hrálo celé Troškovo příbuzenstvo. Jeho otec Václav se objevil v roli starého Konopníka, maminka Růženka ztvárnila matku doktora Káji Kroupy. Mamince se to ale prý nelíbilo a vyčítala mu, že se ve filmu mluví neslušně.
„To je pravda,“ potvrdil Troška v rozhovoru pro novinky.cz. „Moje maminka byla velice slušná a decentní paní. Špatně snášela, že mluvím sprostě. Při natáčení Sluncí u nás bydlela Helenka Růžičková a jednou jí maminka lehce vytkla: Helenko, než tě Zdeněk poznal, to byl tak slušný kluk! No, a Helenka vyfoukla kouř z cigarety a odpověděla: Aby ses nepo**ala, Růženko. A bylo,“ dodal se smíchem. Připomněl ale také, že po natáčení Kameňáků s ním maminka několik dní nemluvila.
Pohádky i opery
Troška byl vždycky velkým milovníkem pohádek, které sbíral už od dětství. Jeho jméno tak najdeme v titulcích pod pohádkovými příběhy O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), Princezna ze mlejna (1994), Z pekla štěstí (1999), Nejkrásnější hádanka (2008), Čertova nevěsta (2011) nebo Zakleté pírko (2019). Inspiroval se v nich krajem svého dětství.
„V jižních Čechách jsou všude rybníky a mlýny. U každého je vodník nebo tam straší čert, když je mlýn opuštěný. To jsou moje oblíbené postavičky.“ Co ale možná nevíte, Zdeněk Troška režíroval také historická dramata (Poklad hraběte Chamaré, 1984), některé opery (mj. Don Carlos, Rusalka, Carmen) či muzikál Hamlet v pražském divadle Kalich.
Všude dobře, na zahradě nejlíp
Jenže podle všeho se od něj dalších filmů už nedočkáme. Troška se v několika rozhovorech nechal opakovaně slyšet, že už skončil a jen se těší, až si jako důchodce přečte tu spoustu knih, které se mu doma mezitím nashromáždily. Svěřil se, že když je hezky, sedne si v Hošticích na zahradě, dá si nohy na židli, čte si a u toho popíjí svou oblíbenou rajskou šťávu. Co jubilantovi přát víc? Stálé zdraví, a ať mu tato pohoda vydrží co nejdéle.
