Článek
Někteří lidé mají ten vzácný dar, že všem padnou okamžitě do oka a každý je má rád. K těmto šťastlivcům patřila i představitelka všetečné bytné Harringtonové z komedie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku!“ (1970) či spisovatelky detektivek, která si v seriálu Taková normální rodinka (1971) trénuje „vraždy“ na svém početném příbuzenstvu. Od smrti skvělé herečky Marie Rosůlkové (17. 12. 1901 - 15. 5. 1993) uplyne nyní třicet let.
Růže, Shakespeare, bratr Jan…
Přátelé Marii Rosůlkové říkali Meryčka nebo Merinka a zbožňovali ji, neboť byla mile bezprostřední a vždy usměvavá. „Meryčka? Zářivý odlesk duševní krásy,“ složil jí poklonu kolega Viktor Preiss (76). „Čím byla starší, tím krásnější,“ řekla o ní zase Iva Janžurová (81).
Sympatickou herečku nikdy nic nevyvedlo z míry. Milovala růže, Shakespeara, rodiče i svého o rok staršího bratra Jana, klobouky, lodičky na vysokých podpatcích, rukavičky…
V mládí byla krátce provdána za herce, spisovatele a divadelního režiséra Jarmila Škrdlanta. Sama ale usoudila, že není vhodný typ do manželství, na konci 30. let se i s matkou Rózou nastěhovala k bratrovi, který byl knězem a architektem, a většinu života tak prožila pod pražským Vyšehradem ve slavném kubistickém trojdomě Josefa Chocholy na Rašínově nábřeží. Byla věřící a s bratrem chodila samozřejmě pravidelně na bohoslužby, buď na Vyšehrad do kostela sv. Petra a Pavla, nebo do rotundy sv. Martina, kde Jan sloužil mše.
Dáma se smyslem pro humor
Během své bohaté kariéry ztvárnila Rosůlková desítky vážných i komediálních rolí. Prošla několika divadelními scénami v různých koutech naší republiky. Nejvíce času strávila v Městských divadlech pražských (1950-1982), odkud odešla do penze až po osmdesátce.
Z mladých milovnic se postupně přehrála k velkým charakterním postavám v konverzačních hrách, později ztvárňovala staré, laskavé ženy i hádavé a ješitné paničky. Diváci oceňovali její parodický smysl pro humor. Velkou popularitu zajistila Rosůlkové titulní ženská role v inscenaci Harold a Maude.
TV obrazovka ji měla ráda
Film k ní byl poměrně skoupý, také role nebyly nijak velké. Naopak v televizi měla od 60. let o práci postaráno – zahrála si v seriálech, dramatech, kriminálkách, pohádkách i v komediích. I na obrazovce se často jednalo o vedlejší role, byly však docela výrazné. Tuto dámu západního střihu čekala paradoxně nejlepší léta v období normalizace – do srdcí všech diváků se vryla především jako babička Hanáková z Takové normální rodinky.
Mnozí si ji pamatují i jako učitelku francouzštiny z výborného TV seriálu Byl jednou jeden dům (1974) či babičku z komedie Recepty doktora Kudrny (1975). Co se filmu týče, kromě vlezlé paní Harringtonové z parodie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku!“, upoutala pozornost také jako matka hlavní hrdinky Štěpy ve vynikajícím dramatu Petrolejové lampy (1971); vděčná byla i její role Cibulkovy bytné v rodinné komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972). Naposledy se objevila v TV kriminálce Poslední zastávka smrt (1990).
Na lékařské rady nedbala
Milovaný bratr Jan jí občas laskavě vyčítal „zhýralý“ život plný večírků a neřestí, mezi které patřilo mj. i kouření. Jeho skon v roce 1990 ji hluboce zasáhl. O herečku se pak starala její mladší kamarádka Michaela Doležalová. Obě si velmi rozuměly, a přestože lékaři Meryčce doporučovali zdravou životosprávu, ona na jejich rady nedbala. V nočním stolku vždy ukrývala lahev dobrého pití a návštěvy se šibalským úsměvem a jiskrou v oku vyzývala: „…hele, vyndejte tu lahvinku, dáme si spolu panáčka.“
