Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Bylo mu 22 let, druhým rokem studoval DAMU, když dostal příležitost zahrát si jednoho z vojáků v jedenáctidílném seriálu z roku 1988. „Ta náhlá popularita poplete neuvěřitelně hlavu, máte v ní řetízák, úplnou hereckou centrifugu,“ řekl Super.cz Mario Kubec.

Roli získal kvůli svému rebelství. Na škole měl docela ostrý konflikt s režisérem seriálu Evženem Sokolovským. Ten mu dal nůž na krk, že pokud se neumoudří, zařídí mu vyhazov z vysoké, kam se dostal až napotřetí. Jako úvod do herecké kariéry považuje tuhle možnost za obrovské štěstí.

Dobrodružné hraní na vojáky

„Vojáci v Prachaticích, kde se natáčelo, nás neměli moc rádi. Všechno se měřilo na čas a my byli lepší, protože nás to bavilo. Hraní na vojáky znamenalo dobrodružství. Nic jsme nedělali jako, bitky se nekamuflovaly. Vláďa Javorský, který hrál Voříška, se opravdu topil v zamrzlém rybníčku,“ vzpomíná na natáčení. I spartakiádní cviky a sestavy se museli naučit.

Postava boxera Michala znamenala raketový start v televizi. Přitom původně dělal technologicko-chemickou průmyslovku, která ho nebavila. Ale pak mu do cesty vstoupila láska. Dívka chodila do dramatického kroužku k herečce Jiřině Steimarové (†91), mamince Jiřího Kodeta (†67) a Evelyny Steimarové (77).

„Já do dramaťáku šel taky a paní Steimarová mě pak připravovala na první zkoušky na DAMU. Doporučovali mi, ať jdu rovnou k divadlu, že mě na škole nebudou mít co učit. Jenže já toužil si ji udělat.“ Po studiích se dostal do Národního divadla. Opět měl štěstí.

Mezi velikány

Už při škole ve zlaté kapličce hostoval v Shakespearově Jak se vám líbí. Pak ho přijali do angažmá. „Doba byla pohnutá. Ve 4. ročníku v roce 1989 jsme stávkovali, změny hodně prožívali. Částečně znamenaly dobrodružství, zároveň to nebylo moc příjemný. Po absolvování DAMU jsme neměli angažmá, nebyl o nás zájem, protože se ředitelé, šéfové i dramaturgové divadel vyměnili.“

Dostal se mezi herecké velikány. „To byla teprve skutečná škola herectví, řemesla! Já je pozoroval i ze zákulisí. Zažil jsem pana Rudolfa Hrušínského (†73), pana Kemra (†72), Somra (†88), Borise Rösnera (†55), Jirku Kodeta (†67), Lojzu Švehlíka (83), paní Janu Preissovou (75).“

Při otázce, kdo mu nejvíc v začátcích dal, odpoví, že od každého si vzal něco. „Nasál jsem si z nich a pak se to pokoušel naroubovat na sebe.“ Sdílel šatnu s Alexejem Pyškem (66), v níž ale moc nepobývali, spíš sedávali ve společenské místnosti.

Tam směřovaly všechny dveře ze šaten. „A tam jsem čekal, až se otevřou a já si budu moci ty velké osobnosti prohlédnout i v soukromí,“ zavzpomínal Mario Kubec (58) pro Super.cz na dvouleté působení v Národním divadle.

Osudový film

Kvůli své rebelské povaze nerad dělal kompromisy, měl problém se šéfy a nebyl ochotný se smiřovat s tím, co mu nebylo po chuti, takže prošel vícero divadel. Nejdéle, deset let, účinkoval v Divadle Na Fidlovačce, kam mu angažmá nabídnul ředitel Töpfer při zahajování.

Postupně se přestával cítit šťastný, zejména, když se ženě postupně narodili dva synové. „Od rána ve studiu na dabingu, nebo točit, nebo dopoledne zkoušet divadlo a večer hrát... Já je neviděl ani usínat, ale ani se probouzet. A to mi dost vadilo, to bylo špatně.“

Toužil všechno opustit, udělat tlustou černou čáru a odejít někam mimo dav. V té době mu přišla vhod nabídka na natáčení lehké letní komedie Westernstory. Měl hrát Vinnetoua, na kterém vyrůstal. A tak se dostal do westernového městečka Boskovice.

„Vrátil jsem se do dětských let a říkal si: tohle musím natočit, i když peníze na komedii neměli. Tři roky jsem dennodenně, mimo zimní období, kdy se zkoušelo něco jiného, jezdil na koni. I čtyřikrát během dne, bez sedla.“ Na koni původně vůbec neuměl, učili ho to koňáci.

Splněný sen: žít jako indián

Rodina žila v Praze, pak se žena a dva synové, v té době pěti a tříletý, přestěhovali za ním. Pochvaluje si úžasnou manželku Petru, bez jejího pochopení by takový životní veletoč nemohl absolvovat. „Já si hrál na indiána a oni na kovboje, žena s námi taky pracovala. Kluci si užívali nejhezčí dětství.“

Žili ve srubu 3x4 metrů, který byl součástí městečka, ale v zákulisí. Když se film podařilo natočit, skončil pro ně western a přestěhovali se do Boskovic, kde bydleli téměř osm let v podnájmu. Tam se jim narodil třetí potomek Rozárka.

„Já pochopil, že nešlo o ten film, ale o krok k přírodě, mezi zvířata. Je tam krásně, vytěžený lom, koupání ve studené vodě, tu jsme si ohřívali v kotli na spařování prasat, venku ve vaně. Prostě bomba, romantika, splněný sen.“ Oženil se v roce 2002, měli indiánskou svatbu.

Staví slaměný dům

Osmým rokem žijí v Krušných horách, za Kláštercem nad Ohří, kam je dovedli koně. Hledali pro ně pozemek, kde by měli výběh a pastviny. Přitom z toho místa nebyl na první pohled nadšený.

Pak měl vizi, jak tam sedí coby děda, kouká z Krušných hor na Doupovské a bafá fajfku.

Rozhodla manželka, uviděla to, ač byla mlha, tak prohlásila – to se mi líbí. Začínali ve dvacetimetrové provizorní chatce. A protože přičichli k přírodnímu stavitelství, začali stavět dům ze dřeva, slámy a hlíny. Všechno z místních materiálů.

„Tři roky se v něm snažíme bydlet, ale pořád jde o stavbu, kterou doděláváme, málokdo to umí, takže si ho stavíme sami,“ vysvětluje nám Mario Kubec a rázem je jasné, proč je štíhlý a působí sportovně. Starají se o čtyři koně, 20 slepic, 15 kachen a husy.

„To je posilovna, ráno všechno oběhnu, někde se něco porouchá, musím to opravit,“ říká s úsměvem herec, který si po delší pauze zahraje v kriminálním seriálu Specialisté na Nově. V pondělním díle Mimořádná událost se představí jako plukovník Brukner.

Reklama

Další články

Načítám