Článek
Proslavily ji role tetiček, babiček, hospodyní, mnohdy roztržitých, vždy ale roztomilých a laskavých. Zdeňka Baldová (20. 2. 1885-26. 9. 1958) byla jejich ideální představitelkou i proto, že v soukromí byla stejně milá popleta jako její postavy a k jejímu hereckému výrazu patřily neodmyslitelně i nejrůznější půvabné přebrepty.
Komička tělem i duší
Právě kvůli přebreptům jí na divadle sedly především komické role. Měla totiž špatnou paměť na texty, takže se neustále přeříkávala, což vyvolávalo velký smích na scéně. Od dětství tíhla k umění, psala a recitovala básničky a říkanky.
Studovala na průmyslové škole, a přitom se učila hudbě a správné řeči. Jako herečka začínala v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde se také seznámila s budoucím manželem, režisérem Karlem Hugo Hilarem (†49). Spolu s ním později přešla do Národního divadla a působila v něm až do konce života.
Svérázný manžel
Hilar byl velký svéráz, který míval podle autora knihy Tajnosti zákulisí Bohumila Bezoušky značně kuriózní požadavky na herce i na technické pracovníky – po osvětlovačích požadoval například „černé světlo“. Od herců zase chtěl „na jedna vyskočit nahoru, na dvě zůstat stát v luftě a na tři zase dolů“.
Zdeňka Baldová mu jednou během zkoušky přinesla do hlediště vlastnoručně napečené buchty. On ji ale odehnal, a tak se urazila a darovala je oponáři. Ten se jimi vesele cpal, a když si toho Hilar o pauze všiml, zeptal se ho, zda si může jednu vzít. Ukousl si a uznale pokýval hlavou: „Fajn, pane! A vidíte, ta moje mi nikdy nic takového neudělá!“
Teta Pa i paní Dulská
Na filmovém plátně se Baldová objevila poprvé už v roce 1921, kdy si po boku svých kolegů z Vinohradského divadla zahrála epizodku v němém snímku Neznámé matky (někdy uváděném též jako Mračna, jež halí štěstí). Pro zvukový film ji objevil divadelník Josef Kodíček (†62), který ji obsadil do pro ni atypické milovnické role v komedii Obrácení Ferdyše Pištory (1931).
O rok později zahájila dlouhou řadu svých filmových matek ve veselohře Právo na hřích. K jejím nejhodnotnějším hereckým výkonům té doby patřily role ve filmech Revizor (1933), U nás v Kocourkově (1934), Lidé na kře, Filosofská historie (oba 1937), Eva tropí hlouposti (1939) nebo Pacientka dr. Hegla (1940). Ovšem dvě životní role si ji našly až na sklonku života. Tou první byla dobrosrdečná babička Skořepová v komedii Páté kolo u vozu (1957), druhou pak despotická majitelka domu v dramatu Morálka paní Dulské (1958).
Všem byla velkou oporou
Baldinka, jak se jí říkalo, byla velmi dobrosrdečná a vlídná dáma. Nikdy nikomu nic neodmítla a všem ráda pomohla. Kolega Ladislav Pešek (†79) o ní jednou řekl: „Chodili jsme se k ní zpovídat jako k panu páterovi. Ona měla pro každého z nás čas. Uměla poslouchat a dovedla říct právě to, co potřebujeme slyšet.“
S manželem nikdy děti neměla, a tak ráda dělala náhradní mámu těm, kteří svou vlastní z nějakého důvodu neměli. Vzala si k sobě osiřelou dívku Lídu, kterou vychovala jako svou dceru. Schovanka ji milovala a pečovala o ni v době, kdy Baldinka onemocněla s ledvinami. Když se pak Lída dozvěděla, že život její dobrodinky se chýlí ke konci, spáchala sebevraždu. Zdůvodnila ji slovy, že své náhradní umírající matce musí být přece oporou i na druhé straně.
