Článek
Když se herce Divadla Járy Cimrmana, který ztvárňuje sedící role kvůli pochroumané noze, zeptáte, jak se mu daří, odpoví bonmotem Oldřicha Vlacha: Na to, co umím, se mám dobře. Jan Hraběta za pár dní oslaví 83. narozeniny a humor ho neopouští, ačkoliv měl na mále.
Přežil vážný úraz. „Na datum se mě neptejte, od toho mám ženu Vlastu, jako kroniku. Pokud po mně někde chtějí přesná data a místa, beru ji s sebou. A jména si už taky nepamatuju. To víte, v mém věku to tak chodí. Já pro tuhle sklerózu dokonce vymyslel název: jménopauza,“ vysvětlil Super.cz se smíchem, jak na tom je.
Jel na motorce, vezl tátovi na chatu kus eternitu a v pražské Divadelní ulici projížděl podjezdem. Z vedlejší do něho najel chlap na motocyklu a vrazil mu nohu mezi motor a nádrž. „Takže jsem měl roztříštěné koleno a přeražené stehno. Pak se mi do toho ještě dal stafylokok a cukrovka k tomu, děsná kombinace. Jsem rád, že žiju!“
Každopádně rod Hrabětů nevymře, protože syn Lukáš dopřál rodičům tři vnoučata – kluky. Zajímalo nás, jestli se jeho jediný potomek potatil. Vystudoval optiku, ale přestal se oboru věnovat a léta rozvážel knihy pro nakladatelství Paseka.
„Šíleně ho to bavilo. A já se ptal známého knihkupce v Pelhřimově, co ten náš Lukáš, jestli umí nabízet, prodávat. Odpověděl mi: Ten? Ten by prodal i nepotištěnou knihu,“ řekl nám pyšný otec.
Rodilý Zlíňák Jan Hraběta (82) se původně vyučil elektromechanikem. Po večerech si doplňoval vzdělání na výtvarné průmyslovce, tu nedodělal kvůli divadlu. Dostal se totiž jako osvětlovač do Divadla Na zábradlí. Tam se poznal s dramaturgem Václavem Havlem.
„To bylo nějaký divadlo! S Králem Ubu v režii Jana Grossmana jsme procestovali skoro celou Evropu.“ Tam poprvé přičichnul k divadlu, zároveň si v něm i zahrál. Z osvětlovací budky na stěně v jedné hře měli technici jako z telegrafních sloupů zařvat: Otec zemřel, pohřeb středa. Jenže kuňkali a nebylo je slyšet. Hlášku zakřičel on. A režisér Jaroslav Gillar rozhodl, že to bude řvát Hraběta. „To byla moje první role, no role, spíš náhoda,“ směje se.
Byl při uvedení slavné Žebrácké opery, kterou Havel napsal pro Činoherní klub. Na to období rád vzpomíná, i když za ni byli popotahováni, vyšetřováni StB. „Měli jsem úžasnou partu, kdy třeba ve tři ráno jsme si sdělovali, koho vzali k výslechu a co říkal a co ne. Bezvadný.“
Do Divadla Járy Cimrmana nastoupil v roce 1979, kdy dostal nabídku na roli krále ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký. A první filmovou rolí, kterých má na svém kontě bezpočet, byl vrchní číšník v komedii Vrchní, prchni! z roku 1980.
